Sedívala v hospodě u Žlutého stínu žena. Krásná, milá, rozumná. Dávala přednost společnosti mužů, protože se s ženami snášela hůře. Muži měli rádi její kouzlo. Kouzlo krasavice, která dokázala muži hodně dát, alespoň jistou naději. A to je k ní táhlo. Každý muž měl rád její společnost, lichotila mu. S některými se stýkala intimně a s ostatními přátelsky, ti si jen přáli stýkat se intimně. Časem už milenci mizeli a ti, kteří bývali přátelé, a pořád ji milovali, ztráceli odvahu ji chtít.

Po pár letech milenci zmizeli. A ta žena sedávala už jen s těmi, kteří se vykrystalizovali v její přátele. Dodnes nikdo neví, zda věděla co k ní cítili.

Nu, ale jednou se stalo to, že všichni její přátelé, kteří ji svým způsobem stále milovali, byli ženatí, měli manželky, děti, byty, stálá zaměstnání a televizi. A tato krásná, vtipná žena s přirozeným kouzlem zůstala sama. Sama bez opory, jen s hrstkou kamarádů, co ji milovali, ale neodvážili se ji chtít.