Potkávám občas skřítka z pohádek
má utkvělou představu,
že mi musí splnit přání.
Vždy v červeném saku ukloní se na prahu
a vstoupí bez vyzvání.
Pak usazen v mém starém křesle
spustí svoje litanie.
Zapiští:"Netvař se tak sklesle
řekni svoje přání , to snad tě nezabije",
a tváří se jak pojišťovák,
co chodí se ptát každou chvíli,
zda ratolesti nepřibyli.

Ne ...řeknu zas, hlasitě a sebejistě
a v duchu"chci tě vidět na odchodu".
"Copak ty máš všechno,"
ptá se zas.
"Peníze, dům, auto, všechno,
nic nechceš......vem tě ďas"
"Mám dvacku v kapse,
ve sklepě kolo a spacák ...někde".
Po těch slovech trpaslík
na ruku mi sedne
a chechtá se jak moje tchýně.

"Jsi blázen",řekne pak
"nemáš v pořádku svou hlavu.
Lepší je mít skříň plnou sak,
a otevřený účet v exklusivním baru."
"Mám svetr po kolena," odseknu
" a na pařezu chutná nejlíp".
Přemýšlím jak se z toho vyvlíknu,
ten skřet sem neměl vůbec vejít.
Vzpomenu si na oheň,
co vůni zapomněl si na mým svetru
a v tu chvíli skřítek zmizí
i s mou pochybností......