Dnes udělám si korunu   a bude ze mě princezna.   Budu se prohánět na koni   po obloze   a cvrnkat kuličky   do černých děr.     Pak oblohu roztrhnu   a podívám se co je za ní.   Nechám si tu svoje střevíčky   třeba se tam v botech chodit nehodí   a pak...   ve střevíčkách se špatně leze po stromech.     Stromy jsou tam poskládané   do osmiček   a když se na nějakém místě dvě protnou (protože je jich moc)   udělá to křídla,  motýlí   a strom pak může letět!   (Někdy mu dík rychlým pohybům   až spadnou hrušky;   anebo si hraje s včelama na honěnou   které nestíhají květy)   jsou pak celé unavené   i včely i stromy     ..     podívám se letokruhem toho stromu   a skrz kořeny   SKRZ KOŘENY   (protáhnout ještě jednu ruku)   sundám si z hlavy   korunu ze zlatého papíru.   A jak najdu její oči   zeptám se jí:   "co myslíš, že mi tam Zanebí ukáže příště?    až si na hlavu položím    místo tebe    konečky jeho prstů    do snů namočené...?"