5x2

François Ozon

Francie, 2003

Od chvíle, kdy jsem viděl Ozonuv film Kapky deště na rozpálených kamenech (oceněný Cesarem, na MFF v Berlíně a New Yorku – 1999, 2000), stále čekám, že se Françoisovi Ozonovi podaří tento můj divácký zážitek nějak vyrovnat. Čekal jsem to na jaře 2004 od filmu Bazén, čekal jsem to v lednu 2005 i od filmu 5x2. Musím přiznat, že jsem se nedočkal. Tento, v současné době jeden z nejpopulárnějších francouzských režisérů, si v roce 1999 nasadil laťku tak vysoko, že se mu ji zřejmě na dlouhou dobu nepodaří překonat.

            Film 5x2 je retrospektivním vyprávěním zobrazujícím osud manželského páru od jejich rozvodu až po seznámení. Vystihuje základní momenty dlouhodobého partnerského soužití tak, jak je všichni známe. Gilles a Marion, hlavní hrdinové, překonávají všechny překážky, které jim do cesty k vyváženému soužití staví lidské vášně a pudy. Z úhlu pohledu diváka nezbývá než konstatovat – metajazykem poezie –, že film je umný; bohužel pouze umný. Zřejmě i právě pro ono tolik lidské jsem odcházel z kina s pocitem, že toto znám, chápu ale nic víc. Pravda, vzhledem k umnosti ani nic míň. Přesto se domnívám, že Ozón má na víc jak v oblasti scénáře, tak v oblasti scény (to, co by se, podle mne, dalo filmu skutečně vytknout, je výběr hudby – jako bych měl místy pocit, že jde o vtip, ale tenhle autorský záměr mi nebyl čitelný, a tak jsem měl místy pocit jisté nepatřičnosti).

            Přesto, film stojí za vidění, avšak divák nemůže jít do kina s očekáváním, že se Ozonovi podaří navázat na jeho největší úspěchy, popřípadě, že se mu podaří navázat na úspěchy francouzské kinematografie devadesátých let, jaké představovaly filmy typu: Noci šelem či třeba Mina Tannenbaum.    

***/*****