|
TŘI
II
DAVOVÉ SCÉNY
(Jindřichovi)
1 Jindřich Jerusalem
Tou každou řečí, kterou
vyhrk strmý, náhlý vodojem
jak obrácenou prosbu v sloup
když den i noc došili křehký
svor, ten propuk v staň, prask
že zbyl jen napříč zvící šrám
sudby, večer díry louži štěrkoval
v níž zamiloval svoji čtvrť
a dělil se s ní o příchuť
o noc za úpadku potop
chodil -
prostředník mezi třemi - jako příměr
k centru centra
ne tak, jak se projdeš v centru ty
pokaždé skoro až utek
tmám bledý, na vlas bledý
byl tím kdekomu tam
toho znám, celému středu
však bez očí, jež uhly
bez očí, co rám, v ně
suvenýrky se mu smály ze dveří až k nám
a kupčíci šrajtoflí k jmeninám
zvou ho do lokálu
a on miloval je levně
leč pevně jako skálu
třeba neznal jejich ceny cen, věděl
že kdyby zastavil se na řeč
už nevylez by z sálu
zatáhli by za něho i jeho striptýz
ale co by zbylo?
proto letěl němý
říkali, že na modlení:
ale on měl zatím
dvě děvky
neznaly se ale jedno řemeslo zná každý
tenhle krám na idoly
v noci rozbíhal jim vstříc
památky sobě na lžicary, na lžicary
při ženách! těm starším než pannám
všemu středu
se líbil jako syn
ten nociden půlnoční
trhy byly vepřovým i hovězím
nikdo však neznal jeho jméno
2 Diaspora
...jež asfaltováno již
do náměstí bez rozlohy
dokola kolem roubované
panely betonové ční ne málo
a vprostřed nohy meje žár
stojí tam tisíc, dva ... párů
lidu asketického ostrova Eurasie
a loňská májka Histórie doslova
nejvyšší na svém světě ještě stojí
na mou věru, jenže jak nesmírná
je tak šikmá jak oči barbarské
jak pusa Lotova retu při zatmění
a z ohnuté špice visí k zemi na řetězu
folklórní koule demolic
větérek věje od hranic
to hlasatel musel doslova na minaretu
spustit sám větu lidovou, až pak, pak
sbor zpívá mu dole branný chór
že vítr metafor příštích
zpět už zase na loretu dbal
rozhoupal kouli na úkor not
když dozpívali i kosi za betonem
májka praskla a stonem onen lampión
beton praskl, prasklo prasknutí
...prasknuly všechny děti
a ze žní zbyl jen pouhý bál
a tak lid moh se domů rozejít
leč spal jak na příkaz nuly
a tím, jak vybydleli čas
na náměstí s Ním se zas sešli
v němém klihu dodnes prodleli
jak obnažený kras, bez nádhery
"nedělej scény" okřikl kapelník Kdo?
sentimentální ruku na dřívka
to byla jedna z těch anekdot, ale
na neděli
3 Jindřich
I
Podal si inzerát na svoje jméno
do největších inzertních novin
na důkaz toho, že to myslí fakt
přiložil i svoji nejaktuálnější fotografii
z loňské zimy
vlasy se mu na ní lesknou jindřichově
a jsou černé jak ty oči, to tělo
vidět na náhrobku
někdo by nemohl věřit
tomu hrobu srostlému s větví
kde jeho rodiče se jednou sčetli
z východu otec
a ze západu matka
že tamten hází do ústí kameny ...
"našel je na samém dně
hastrmanovy sbírky"
odkud asi skutečně si vzal?
či myslel na to
jaké to bude, až seznámí
své dvě přítelkyně
a nemohl to domyslet
myslel totiž na to
jaké to skutečně bude
až se město dozví smysl jeho povědomých Oidipús
II
Ten inzerát vyzněl asi tak:
"Hledám ženu, kterou bych mohl milovat
až do její smrti, tvůj Ivan"
chci že celý svůj život
až dolů prožiju...
ale zdálo se mu, že neseženu
III
"Jindřichu" ozvalo se z ledu
byla to Ida na bruslích
rád se díval a přitom jih
na lavici tání sbité z parket
úkosem zpoza románu
jenž nudil tehdy i jeho rukavičky
pozoroval ji
jak se souká z bruslí
...zachtělo se mu stát se přezkou její brusle
Ida obývala půlgarsónku
tak šli tam
pouze postel, televize, kamna
a skříň jako paraván
v policích pusté flakóny
měla čich cigánů
ale jak v smání byla neúnavná
to soused tušil od zdí děj
že padly obrázky na gumách
ona se smála za tři masy
než zapnula televizi
a zhasla
svlékala se před ním výhradně vážně
v přísvitu obrazovky
pro něj zpráv ...
IV
ale příjmením ho neznala
nechtěla je znát
líbilo se jí ach "Jindřichu"
líbil se jí i on tak
hlavně směny za Jindřicha
každý den normál vyzřel cize
představovala si vždy
když spolu spali
že jinýho stýká
doslova spala s davem
ale říkala mu Jindřichu
v té tělesné garsónce
na náměstí otrlých trhů
kde tisíce lidí, dva jak mšice
ztraceny v převaze trhovců tří
kupuje kupuje za ceny dopředu nic
poněvadž jsou to půlnoční trhy
vrhů vepřových a hovězích i prejt tam mají
a ráno hovězím a vepřovým i prejt tam mají
zkaženější ale čerstvější
Mezitím jí převyprávěl
příběh o bratrech
ale vždy usnula před pointou
něco jí říkalo
že to bude tak lepší
Ale Jindřich se v noci budil na rtech
totiž nenavyk povykům podniku v přízemku
a tak se spolu nikdy neprobudili do snídaně
odcházel na lehko jak vratná láhev
ona neví
čeho se bojím
ten její parfém převoní všecko
včetně mě
V
Eva byla jiná než Ida
křehká a neduživá
musel se o ní bát
bral by ji pod plášť
jenže hlavně se bál
že by ji neodtrh od bradavky
ale od úst by jí nikdy neurval
měl ji jinak rád
proto, když byl s Evou
mluvil mnohem víc než s Idou
dokud nezazpíval dlouhou tichou ukolébavku
kolikrát se mu zdálo, že ji zabil
dokázala být bledší než nůž
než vdavky
V pokoji neměla televizi
znala jen hudbu Idě cizí
nebyl si jist
asi to byla slepá kurva televizí
a všichni ji brali na hůl
jen on ne
ač chudší a starší o flakóny
když šeptala "Jindřichu"
tuhl, protože se bál
že zná jeho pravé příjmení a vyřkne
a že je ještě Idy slyšet tón
jenž ze slov jeho možná tál
ač dlel vedle ní
Bydlela na druhém
kratším leč širším náměstí
kde místo trhů trhal autobusák kdysi zvyku z paty trn klišé
leč tisíc lidí, dva jak mšic na korbách časem prosák tak, že již jen na třetího větřil
rámus proto o to větší než z podniku hluchoněmých a jejich číší čišel
Eva smrděla jak dezinfekce
ale nikdy spolu neusnuli příště
VI
Proto Ida a Eva
nebyly antipody
ani se neznaly (ale jedno řemeslo)
a k tomu Eva o Idě musela cejtit
protože tušila z Jindřicha
parfém jiné čtvrti nedne
každá žila v jiné jeho době módy
avšak v centru, o půlnoci, obě v jedné
VII
Jednou byl Jinřich u Idy
dřepěli na okně
upíjeli z limonád
shlíželi na korzo vnad
kol stánků vnad venku
Jindřich spatřil Evu s igelitkou u stánků
plnou sporého ovoce
jak míří do podniku v přízemku do podniku ovací
snažil se nedat Idě najevo nic
to vytržení
a tak vyprávěl nové anekdoty...
trapné, jelikož
si je vymýšlel Tam na truhlíkách oratoračních
ale něco na nich bylo, protože říkal
co viděl dole, a Ida mlčela
tedy naslouchala?
tak dlouho ji neslyšel nemluvit
a mluvná byla, byla jako řeka z projara!
Za půl hodiny
vyšla Eva z lokálu
zavěšená do staršího muže v klobouku
který jí nesl jako jen igelitku
...až pak se Ida zasmála:
"čum to je pár!"
VIII
Jiný, ne, nebyl den
ho u Idy opět vytáh ven hluk od výčepu
oblékl se a chtěl hned jít
Ida se otočila ke zdi
celá pod dekou
jenom chodidla uviděl
potichu dovíral, od asfaltu
vyšel do nepolknutých úst
ještě večer tu přece bylo co v ruce!
v lokále se svítilo sice a bože
ale jinak ani ne
na jeho věru
se tehdy rozhodl
nic neodkládat nikam
a v Idině okně se svítí
a Ida za oknem právě
křičí na něj:
"Jindřichu, ty Jaro, co chcalo!"
ale hned zhasla
V ústí směrem k domovu konečně
potkal dva v uniformě děkabristů
"co tady chceš?
je stanný právo do hajzlu - právo Sfingy
a že dvacátý věk prošlápl svůj vor
a právě támhle za druhým břehem bydlel
syn na plagiátu pohlavně sebejistý?
co nám je potom – my a
... Cháron zvažující odysseu Krista"
odpověděl mu:
jsem neplodný, buďte klidní
a kdo vůbec vymyslel tohle místo?
„Nevím, snad plodní?“
a rozednilo se, hle, dav
všude v kole a sice v rondu
"ty si ještě neviděl
zatmění slunce kočičko?"
pokřikovaly láryně
z vyvrácených dveří
i Ida
4 Úryvek
..."Když Někdo může být hrdý
na to, kým není.
Proč by člověk nemohl být hrdý
na to, kým není?
Pokud je hrdý na to
kým by mohl být?"...
5 David
(egilovi)
I
A musel se svojí historce pak i doma smát
že se soukal
v košili staršího bratra
a ač neměl bratra, věděl
měl by rád
Den před tím
chystal se za Davidem
první, tak první, kdo odpověděl
na divný inzerát
II
Sešli se
...
kafe ti jsou nechutná?
je jako mrak a boršč
takže nesmírně
ssedlina, zeměhořč
já je nevařil
...
a zatím kolem sborem autodav
a nebyl to internát děržavý editorem
po carských rolích prvního herce
byl to stát, co šel vod někaď
...jak strašný Jezupán
na herce rozhodně
a oni byli dva
a už se znali ...inspirovali své nene
III
Davide ... on odešel do hlediště
ale ano, odpovídali si dialogem derniéry
přikývl uvaděč - já vařil třeba jeho pleny
Budete si přát?
6 Ida Ideál
Šel zase v letu
potkal leták v letu
co zval do kabaretu
na Idu Ideál
Kabaret Rychlý špunty
tak ona to dokázala!
přivedla kripla k světu
mohl bejt, věděl, toho větru původcem
7 ***
a u matky mu otec
když lepil tapety, řek´:
"večer se budem dívat na
Kabaret Rychlý špunty"
8 Sousedka Múža
"Potkal básníka
na schůdkách
od hajzlíku v hradní uličce
Byl to pěknej mládenec
hezkej na voko
ale nahmat přezralej
švestkový voči
povídam mu nohama
poď na koláč
ale on byl moc chytrej
až byl blbý"
věstila Jindřichovi z koule
věstila krychlohry co
- už se stalo -
sousedka přes zeď
9 Scéna (syn)
I
Třináct dní musel Evu přemlouvat
slíbil jí, že potom
se s ní probudí
třináctý den svolila
přinesl jí text páteční
II
Den na to sváteční
ji vedl ke kabaretu
kde už postával dav v pěknejch párech
zatímco Ida si předříkávala
v šatně repliky
III
To je Ida, to je Eva
IV
obraz 1:
pokoj, ne, to spíš
tělesná garsónka s umyvadlem na chodbičce
kde jen skříň, postel, televize a kamna
a muž a žena
to je muž, to žena
žena si sedá ke stolku
pobízí muže, aby si přisedl
ten odmítá
chce jenom něco říct a půjde:
"ještě je jiná než ty"
a jde na hajzl
V
obraz 2:
tentýž pokoj
tělesná garsónka
kde jen skříň, postel, televize a kamna
a muž a žena
ale diváci vědí, že
to je muž a to není ta žena
to je jiná...
...ten odmítá
chce jenom něco říct a půjde:
"ještě je jiná než ty"
a jde na hajzl
VI
obraz 3:
tělesná garsónka
kde jen skříň, postel, televize a kamna
a muž a ženy dvě
doslova davová scéna
pomyslí si divák
oproti předešlým obrazům
narváno než v sále
"ještě je jiná než ty"
a jde na hajzl
VII
rozpačitý aplaus, ale byl to ten ...
Ida převléká v šatně kostým i lesk
na hlavní číslo
zatímco Jindřich vede podpaží Evu
konečně převyprávěl komu celý příběh o svých bratrech
nepotkali ani půl prostitutky
ani půl chlapa
snad epidemie periferních migrén, snad salmonela
skolila ve sbor celé centrum, anebo že všichni byli v kabaretu?
VIII
ráno se probudil vedle Evy
hladila ho jeho rukou
ale on si nedokázal vzpomenout
jak usnul
odešel němý, zmalátnělý
Eva zpívala z okna ukolébavku, až i my
IX
u stánků si koupili noviny
PŘEDÁVKOVALA SE IDA IDEÁL
nalezena svázána do kozelce
ukamenována, ha ha ha...
Eva
řekl si a zavřel oči
ale jakoby řekl Ida
byl to Jindřich Jerusalem
10 Jeruzaléme
"No, a potkam ho znova
a von říká že:
buchtu na koláč!...
...přijď, Jindřichu, Jindřichu
Jeruzaléme, přijď ke mně
budu tě milovat
až do smrti"
11 Se mnou
Den na to odjel z města
ten den bylo město
pojmenováno Vepřový
Evě byl přiznán důchod
vdoví, invalidní vdoví
koupila si oči, z toho
vyhrkla, že nevidí, z toho i
potratila felešnýho proroka Kdoví
na pupeční šňůře telefonní
protože otec byl prorokem syna toho
nikdy se nedozvěděl
o synově smrti
do smrti byl
šťastným otcem svého syna
nebyl tedy ani onen Vladislav Holán
který nemůže za svoje iniciály
byl to Jindřich Jerusalem
nemohl se jmenovat jinak jeho syn
a ona? už prala inkognito
prádlo na batole
12 Jindřichu
"Ty si nebyl na
spartakiádě?"
nebyl
ale oni tam byli
13 Po ránu
I
Nebyl tam
a přeci hladila dlaní
to místo na posteli
kde měl ležet vedle ní
jak jedině může kdo ležet vedle žen
II
Chtěl tedy zpustnout ve svůj román -
před snídaní světil mléko idyl
a před postelí z pastorel svých pil odhodlání:
Hrob bude prachobyčejná deska
sloup v Háji klidu, tedy na planině májí
Terezka - sestra mého ...
jedině tak po ránu uzřím děj umírání mdlého prvoženy
aby jen hmatně hlazen večer idsky roztoužený
byl vdovskou dlaní a já tím vzbuzen zaklínáním ... jména
vstoupil
v onen román romantický věna
III
Venkov zpustlých mravů
kde prý ženy trávu kosí nohama
a koně tvých kolen se plaví v parnu skrání
a když kupky nosí na trakaře
vidíš ... až pod sukně řádků
jak se sklání
... a v tom vidíš, že to ještě nejsou vdovy
jedné se ptáš, zda čte:
>kde máš vdovce?
Terezko<
"Kdoví"
14 Jindřichu
Tolik chceš unikat
Jindřichu
ale kam?
když i tam
15 Někdo jiný
a až se tam vrátíš
vrať se k únikům
"byls na spartakiádě?
pils už Um?"
16 Ve strži
I
Uviděl Galapetra
mezi stromy vysoko v horách
nohy si myl hastrmanní v oblevách
dole ve vsi Orlovic
černá voda v potoce oči
žena do vědra ji bere
muži na korbách, Pavel Kočí
hloubit nory metra jedou rapsódové ...
pod sukně všeho inspirují
V hlavním městě
v nížině cest
šeptá se o spiknutí
hovězích proti vepřovým
II
Dvacet let pracoval Petr jako dítě
v Továrně na režné nítě a ohradníky
pak dvacet let žil na hřebeni jako pták
dnes večer sejde do údolí v klobouku
vybrat sítě
z igelitky
utopijí
III
Jindřichu!
nahmatej svou jizvu na břichu
ženy se myjí
potichu
pro něco
17 Jerusalem
Po válce
město přejmenováno na Hovězí
Jindřichu tvé jméno je
Jerusalem
18 To dítě!
Vrátil se do města
řekl:
... Jsem Jindřich Jerusalem
ale oni tam u něj byli
19 Šij
"Jindřichu, ty děvko"
"Jindřichu, ty děvko"
Jindřichu
...
| 
