Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 1.12.
Iva
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Divadlo
 > Divadlo
 > Recenze
 > Zajímavosti
 > Dramata
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Hra o dědictví aneb Tohle jste dělat neměli!
Autor: Day Romandy (Občasný) - publikováno 16.5.2001 (00:33:54), v časopise 21.5.2001
Václav Roman

Hra o dědictví aneb Tohle jste dělat neměli!
--------------------------------------------------------
Phillip Valmont (Phil)
Rebeca Valmontová - jeho sestra (Reb)
Madam Valmontová - také sestra (Madam)
Kathlen Morrisnová-Valmontová - manželka Phillipa (Kat)
Ivan - komorník madam (Ivan)
Alfréd - Ivanův bratr (dvojčata)(Alf)
---------------------------------------------------------------------

1. OBRAZ

(Vchází Rebeca a Kathy. Živě spolu diskutují, za nimi vejde ještě Phil, který je pohroužen sám do sebe. Štěbetání žen skoro nevnímá.)

REB - To byl ale nádherný pohřeb.

KAT - Sama bych si nepřála lepší, a jak to všem slušelo.

REB - Můj pohřeb ovšem bude lepší, škoda že ho neuvidím. Rozhodně si tam pozvu nějakou
veselejší kapelu, tohle trhalo uši.

KAT - Nemyslíš, Phille, že jsem si vzala nespolečenské šaty? Víš, na pohřbu jsme ještě nikdy
nebyli, jsem tak ráda žes mě vzal s sebou. (Phil se jen ušklíbne)

REB - Ale to jak se páter přeřekl - (směje se) - to mě dostalo.

KAT - Já myslela, že se smíchy po... Nakonec jsem se smíchy, k radosti ostatních, konečně
rozplakala.

REB - Jak to jen řekl?

KAT - Místo milý pozůstalí řekl "Milí pomuchlaní". (směje se)

REB - To jsi asi slyšela něco jiného než já, toto by mě tak nerozesmálo. Nevíš, bratře, jak to bylo?

(Phil jen pokrčí rameny)

REB - S tebou je taky dneska sranda jako nikdy.

KAT - Ale jak potom na mě páter vyjel, když jsem začala říkat ten vtip, to od něj byla drzost.
Mě jen tak ňákej nenapadne a tenhle stál za to. Svobody je stále míň a míň.

REB - A jak byl?

KAT - Kdo jak byl?

REB - No ten vtip přeci.

KAT - (chvilku přemýšlí) Jó, to už ti teďko těžko povím, já si na něj zase vzpomenu při nějaké
podobné příležitosti. Jen by mě zajímalo proč byli všichni tak vážní?

REB - Tvářili se, jakoby madam Valmontovou znali bůhví jak dobře, a přitom vím, že neměla
žádné blízké přátele a její jediní příbuzní jsme my. Akorát ty její peníze se asi zkamarádily s
velkým množstvím lidí tady v okolí.

KAT - Proto tedy ty smutné tváře. Madam zemřela strašnou smrtí, to bych si nikdy nepřála
zažít, nebo vlastně zamřít hahaha , (zarazí se) Jak vlastně zemřela?

REB - To já nevím, snad tady bratr by mohl, ten jí byl bližší a myslím, že....

PHIL - Už dost! Kdo to má pořád poslouchat?! to vaše brebentění, kvokání a hihňání, jednou
jdeme z pohřbu a vy místo abyste prolévali slzy za zesnulou, tak se jen smějete. To je samý:
"Nemyslíš Phille, že jsem si vzala nespolečenské šaty?" a tak podobně. S vámi dvěma někam jít
se mi ještě nikdy nevyplatilo. Taková ostuda, říkat vtip, zatímco probíhá pohřební ceremonie.
To může napadnout opravdu jen mou ženu.

REB - Hele, bráško, nehraj si na svatouška. Já jsem nikdy neměla madam sestru moc v lásce a
ona mě ostatně také ne. Kathlen je na tom naprosto stejně jako já. Do dneška jsem si myslela,
že ty jsi s námi na jedný lodi, ale jak vidím, ty si se do své sestry, která nás připravila o dědictví
po rodičích v poslední chvíli zamiloval, jak srdcervoucí.

KAT - Ať žije sourozenecká láska.

REB - Nebo si snad bláhově myslíš, že když za ní budeš držet smutek, tak z hrobu ještě přepíše
závěť, na mě se vykašle a všechno shrábneš sám?

PHIL - Já se jen choval přesně podle knihy společenský průvodce, dle kapitoly "Jdeme na pohřeb".

KAT - To jsme ale doma nikdy neměli.

PHIL - Taky že jsem si ji přečtl v knihkupectví.

KAT - No vidíš, a jak máme my dvě vědět, jak se při takovéto akci chovat, když jsme o tom nic nečetli.

PHIL - Stačilo zachovat úctu k naší zesnulé sestře...

KAT - Sestře? (udiveně)

PHIL -...tvé švagrové Kat, a neztrapnili jsme se před celou tou sešlostí, po dnešku bych tady
nechtěl mít raději pohřeb.

KAT - Já se nechám raději zkapalnit a ...

PHIL - Říká se zpopelnit, drahoušku.

KAT - Opravdu? Tak to si to nechám ještě projít hlavou.

PHIL - To bude asi nejlepší.

REB - My dvě jediné jsme se před Bohem nepřetvařovali, protože jak sis mohl všimnout všude
to až moc zapáchalo cibulí. Na vesnickém trhu už nebyl ani kousíček. Tak ji tady oplakávali.

PHIL - Taky netvrdím, že jsem ji měl nějak dvakrát v lásce, ale myslel jsem, že dokážete být
chvilku vážné. Alespoň trochu, aby jsme před nimi vypadali jak lidé z města a ne jako, co já
vím, třebas nějaký burani.

REB - Ať jsme se chovali jak jsme se chovali, stejně se naše sestřička smaží už téměř týden v pekle.

KAT - Jestli si neusmyslí nás strašit.

PHIL - Navrhuji přejít na jiné téma. Zapomeňme na pohřeb a mysleme teď na něco pozitivního.

REB - A o co se my tady asi celou dobu pokoušíme?

PHIL - Já nepovažuji zesměšňování tak vážné věci jako je pohřeb za projev pozitivní myšlení,
ale za barbarismus, který byl podle vědců, v důsledku pokroku, už zcela vymícen. Ale jak tak
koukám o vás pokrok ani očkem nezavadil.

KAT - Není ten pokrok nějaká urážka?

REB - Kuš, už je opravdu na čase zmoudřet a začít probírat co a jak bude dál.

PHIL - Co a jak bude dál? Řeknu vám to naprosto jednoduše: po noci den a po dni noc.

KAT - Myslíš?

PHIL - A dál to bude podle toho jak dopadne čtění její poslední vůle. Vyschlo mi nějak v krku,
dal bych si brandy a vy?

REB - Podle toho co tady sestra má. Stačil by starší ročník burgudského.

PHIL - No nevím, sestři, jestli tento bar ukojí tvou touhu, burgunské tady totiž není, ale ve
sklepě určitě bude. Když si tam potom....

(Najednou do pokoje vběhne komorník madam Ivan, má na hlavě kbelík a v ruce koště,
přeběhne několikrát k údivu ostatních pokoj a zaběhne za kulisy.)

PHIL - Rychle stráž! Vtrhl sem nějaký vetřelec! Tady vlastně žádná stráž není.

KAT - Och drahoušku, kdo to je? myšlíš, že zloděj nebo vrah, snad ne sám vrah madam.

PHIL - Nevím, zjistím to. Já mu ukážu, takhle pobíhat po mém domě.

REB - Určitě se opil, a pak se vsadil s kamarády, že přespí v posteli, kde sestra zemřela. Jak nechutné.

PHIL - Nechutný je čistě tvůj názor. Ale stejně mu život osladím ať tady dělal to nebo snad
tamto. Jdu na něj.

(Chce jít, ale jeho žena ho zadrží.)

KAT - Nechoď, nenechávej nás tady samotné. Já mám strach.

PHIL - O sebe nebo snad dokonce o mě?

KAT - (přemýšlí) O..o... Rebecu.

REB - Z tebe nikdy nevyjde nic rozumného.

PHIL - No, z tebe, ségra, taky většinou ne. Jdu na něj, snad mu domluvím. (Křičí) Hej jménem
zákona vyjděte s rukama nad hlavou. (nic) tak tedy příjmením zákona vyjděte s rukama na hlavě.

IVAN - Ano madam, už letím.

(Ivan vběhne, uvidí tři lidi v pokoji, zarazí se a trne)

IVAN - Co tady děláte?

PHIL - Jak co tady děláte? Co tady snad děláte vy?

IVAN - (měří si všechny pohledem) Nechápu, kdo vás sem mohl pustit, já jsem to tedy nebyl. Potom jste se museli vloupat. Oznámím to madam. Vyčkejte. (odejde)

KAT - Možná chápu pomalu, ale asi rychleji než tento...

REB - ...komorník madam, máš na mysli. Teď jsem si vzpomněla, pořád mi někoho připomínal a je to on. Hej mladý muži. (IVAN se vrací) Madam je mrtvá, dnes měla pohřeb.

(Ivan se zarazí, pláče, podává si s ostatními ruku a objímá je...)

IVAN - Ó madam, co jste mi to udělala? Co já si teď chudinka osamocená počnu? Ona byla moje všechno, moje madam, moje paní, můj svět, moje peněženka. Nikdy jsem nemiloval
nikoho oddaněji než ji, i když byla občas k nesnesení. Ó moje milovaná madam, moje paní, můj
světe, moje peněženko. Co já si počnu, bez tebe, tedy bez vás, já neopeřené ptáče, které sotva
skáče. Vida to se rýmuje. (zapíše si verš) Kdo víc se může trápit, než já nešťastník, já
trosečník a osamocené srdce. Na celém světě nemám už nikoho jiného, pokud tedy ovšem
nepočítám mého dementního bratra. Ona byla moje všechno, moje madam, moje paní, můj svět,
moje peněženka, ach, moje peněženka.

REB - Už toho nechte. Vypadáte jak malý kluk. No tak, vzmužte se. Ukažte, že jste chlap.

IVAN - To..to vám prosím neukážu.

KAT - Drahoušku, tohle chování v tom lexikonu nebylo? Asi ne, jinak by si jistě pro svou sestru
taky takhle proléval slzy.

IVAN - Moje madam, moje paní, můj svět, moje peněženka, och, och.

PHIL - Tebe to teda dost vzalo brachu, musel si mít svou paní moc rád.

IVAN - Její peněženku, ptáče skáče...

PHIL - To by stačilo! Všeho moc škodí, truchlit se musí odsaď podsaď.

IVAN - Lituji, já umím truchlit pouze v obličeji, jestli vy i jinde, tak mi to předveďte. Ó, co já si
počnu. S kým já teď počnu? Co to plácám. (stranou) Jen čistě mezi náma, já jsem svou paní
zas neměl moc v lásce, ale před těmi lidmi dělám radši že jo, třebas jsou od televize.
(nahlas, až sebou všichni trhnou ) Moje chudinka madam, co mi to proboha udělala?

REB - Když jste svou paní tak miloval, proč jste jí nebyl na pohřbu? Já jsem vás tam tedy neviděla.

KAT - Já také ne. Pokud jste tedy nebyl schován v rakvi, chacha..

REB - Jako obvykle Kathy.

IVAN - Chtěl jsem si ji uchovat v mysli živou, ale i když jsem to zakonzervoval v lihu, tak to
moc nepomohlo. Ouvej, moje hlava.

PHIL - Takže si se pořádně opil do bezvědomí, a pohřeb si zaspal, že? Věrný sluha.

KAT - Chtěla bych vědět, co bys na jeho místě dělal ty, kdybych ti třeba zemřela já?

PHIL - To je trošku jiný příklad, já na tobě nejsem tak závislý.

KAT - A jak se jmenujete, mladíku?

IVAN - Prostě a jednoduše: Ivan jméno mé.

PHIL - Dál.

IVAN - Prosím?

PHIL - Dál, ksakru!!

IVAN - Ano já rozumím, ale neslyšel jsem nikoho klepat, natožpak zvonit, takže kdo by mohl
vstoupit. A od otevíraní dveří jsem tady stejně já, takže si takhle netroufejte řvát na případné
návštěvníky.

PHIL - To je dřevo, snad ještě větší než Kathy. Myslel jsem jak se jmenujete dál. O. K.?

IVAN - Aha, to jsme si nerozuměli. Ale stejně jste neuhodl. Můžete to zkusit ještě dvakrát, chcete-li.

PHIL - Já jsem se ale nepokoušel hádat, ksakru.

IVAN - A to Oukej, mělo znamenat tedy co?

PHIL - Ksakru, ksakru, ksakru...

IVAN - Aha, vy jste myslel O. K. jako ten anglický výraz a ne jako tip na moje jméno. Ale
anglicky tady na mě moc nemluvte. Já vím, že Valmontovi pocházejí z Anglie a madam se mě
pokoušela naučit pár spojení, v této divné řeči, ale já si zapamatoval pouze jedno.

KAT - A to?

IVAN - I don´t know.

KAT - A co to znamená, Ivane?

IVAN - (pokrčí rameny) Nevím.

PHIL - Nu nevadí. Jaké máš tedy příjmení, které jsi podědil po svých rodičích? Teď už máme
jasno co chci, tak déle nezapírej.

IVAN - Já už vím, že byste rádi znali tu druhou část mého jména, ale já vám to nemůžu říct z
jednoho sprostého důvodu. Jsem sirotek.

REB - To zas není tak sprosté, spíš prosté.

KAT - Och, jste tedy sirotek, Ivane? Jak smutné.

IVAN - Ano. Své rodiče jsem nikdy neviděl, a mým jediným přítelem byl můj bratr Alfréd, na
kterém naše zoufalá situace, zanechala následky. Často jsme byli celé dny bez kousku jídla, živi
jen o dešťové vodě.

KAT - Ó, jak hrozné. Co se stalo s vašimi rodiči?

IVAN - (Bere láhev vína) To jsme se taky nikdy nedozvěděli, a asi už ani nikdy nedozvíme.
Naštěstí mě přijala nebožka madam, bůh chraň její duši, za svého osobního komorníka a já jí
věrně sloužil až do smrti.

PHIL - Předtím si asi vedl dost pochybný život, jak ses tedy dostal k madam?
Zaklepal jsi celý vyhublí a v roztrhaných šatech u jejích dveří, požádal o chleba a ona ti hned
nabídla práci? Nebo si tě našla na základě inzerátu v novinách?

IVAN - Našla mě, víc si nepamatuji, je tomu již řádka let. Někdy se ke mě chovala jako ke svému....

REB - Milenci?! (svůdně po něm vyjede)

IVAN - Ne, jako ke svému bratrovi, ale to jsem měl nejspíš jenom ten pocit.

PHIL - Velmi podivné, velmi podivné.

KAT - Ale co budete dělat teď, když už madam natáhla bač...no tedy když už není mezi náma?

REB - Toť konečně chytrá otázka.

KAT - Dík.

IVAN - Mám od madam jasné instrukce. A to zůstat zde a hlídat dům až do odvolání.

PHIL - Do odvolání? To nějak nechápu.

IVAN - No, do doby než mě ten, komu jsem podřízený, odvolá a dá mi, jak se říká, pohov.

PHIL - Ale ty jsi podřízen jen madam, nemám pravdu?

IVAN - Samozřejmě že máte.

PHIL - Ale madam je mrtvá. Ta tě už nemůže odvolat.

KAT - Znamená to, že tady budeš chodit a hlídat až do nekonečna?

REB - No to asi těžko zlatíčko, dýl než do smrti to stejně nemůže vydžet.

IVAN - Pak tedy do smrti smrťoucí a ani o den déle.

KAT - To je mi vás tedy od srdce líto, takhle promarnit život a vůbec si neužívat. To já bych asi pukla zlostí.

REB - Jen si pukni, pak mi ale nelez radši na oči.

PHIL - Třebas tě madam odkázala ve své závěti do služeb někomu z nás. Tomu bych se vůbec
nedivil. A kdyby ne, pak by se to jistě dalo na základě nějakého zákona zařídit.

IVAN - Já ovšem chci dodržet slib, který jsem dal a od nikoho jiného než od madam se
odvolat nenechám.

PHIL - S tebou je to těžký, dělej jak myslíš. Já si dám už konečně to brandy.

IVAN - Jak je libo. A dámy?

REB - Ještě nejsi v našich službách.

IVAN - Je to má práce a dělám ji rád. Ale jestli nechcete, půjdu se nahoru znovu nakládat do lihu...

REB,PHIL - Ne jen zůstaňte.

KAT - Vaše společnost je okouzlující.

IVAN - Hm. Děkuji, to jste nemusela.
(Přesunuje se k baru. Od této chvíle se začíná utvářet citové pouto mezi Ivanem a Kathlen )

IVAN - Co si dáte dámy, máme například burgunské dále pak....

REB - Prosím, vy máte burgunské? To by zas někdo potřeboval brýle, co Phile?

IVAN - Dámy asi tedy touží po burgunském.

REB a KAT - (Kývnou)(Phil se tváří kysele.)

IVAN - (po kratší pauze se snaží navázat konverzaci:) Venku se nám nějak smráká...

KAT - To bude prosím nejspíš večer, ne?

REB - Ne, proboha Phile, kde si k ní přišel?

PHIL - To má z mojí školy, naučil jsem ji, že je lepší říct blbost, než být zticha.

REB - Žes tedy nebyl raději zticha.

IVAN - Říká se, že pití dělá z mužů opilce a z žen krasavice.

PHIL - A k tomuto závěru si dospěl pozorováním sebe a madam?

IVAN - Ano, pane.

KAT - Jak jste inteligentní, tohle by Phila těžko napadlo.

PHIL - Nemůže mě napadnout to, co není pravda.

IVAN - Tady máte, paní.(předá Rebece skleničku burgunského)

REB - Žádná paní, ale...

PHIL - ...stará panna. Chachacha...

REB - ale slečna Rebeca, slečna slyšíte.

IVAN - Ano, paní.

REB - No, tak tedy děkuji.

IVAN - Zde pro vás, milady.

KAT - O já přeci nejsem milady.

IVAN - Pardon, milady, vy jste milady. (Políbí jí ruku)

PHIL - To by stačilo, jestli ti to nedošlo, tak to je moje žena. Jestli chceš ženskou, tak z
nás můžu doporučit jedině Rebecu, protože já jsem chlap. Ale když už půjdeš s Rebecou, dej si
bacha, abyses neobjevil v rubrice jednoho nejmenovaného časopisu "Tenkrát poprvé" a možná
i naposled.

REB - Jen se bav na cizí účet, bráško, ono tě to časem přejde.

IVAN - Vaše brandy, pane. Jak jste si přál.

PHIL - Děkuji.

IVAN - Nějaké další rozkazy?

PHIL - Ne, zatím ne.

IVAN - Pak mi dovolte, abych se vzdálil, madam... tedy pane.

PHIL - No proto. Vzdalte se! (Ivan si odpochoduje sednout na židli u baru)

KAT - Sednete si snad přeci mezi nás, a nebudete si tam soukromničit.

IVAN - Kdepak, madam by se zlobila.

REB - Ale madam už se nemůže zlobit!

IVAN - Madam je mocná, její duch je pořád mezi námi. Jestli ji někdo naštve, tak mu ukáže zač je toho koleno.

REB - Loket. Říká se, zač je toho loket.

IVAN - No jo, mně se to popletlo s tím, že by si nechal loket pro dolar vrtat.

REB - Ano, pak to tedy dokonale chápu.

(Ivan vstane a bere hostům skleničky.)

IVAN - Vidím, že už jste dopili, je čas jít domů.

(Phil mu svou skleničku nedá.)

PHIL - Prosím, mohl bys mi to ještě jednou zopakovat?

(Ivan vrací skleničky a pozpátku si jde sednout na své místo - celá situace se opakuje...)

IVAN - Bezevšeho. Vidím, že už jste dopili, je čas jít domů.

PHIL - Ty nás chceš vyhnat?

(A do třetice. Tentokrát už to Phil vzdá a skleničku mu nechá...)

IVAN - Vidím, že je potřeba to ještě jednou zopakovat, tak tedy: Vidím, že už jste dopili, je
čas jít domů. Odchazí se dveřmi, kterými jste sem přišli, tak tomu bývá ve většině domácností.

PHIL - Já snad nevěřím svým uším, já...

IVAN - Pak tedy ještě naposledy zopakuji co jsem pronesl již třikrát. Vídím, že už jste dopi...

PHIL - Drž už ten zobák zavřenej! My jsme tady doma, tak se tady jako doma budeme chovat.

KAT - Ale drahoušku, my přeci bydlíme v panelovém domě dva plus jedna nula a Rebeca v cirkusácké maringotce.

REB - Jéžiši Kriste, to už s tebou není možný. U tebe se blbost měří v giga jednotkách.

IVAN - Toto je dům madam. Já si nevzpomínám, že by vám ho nějak zvlášť, nebo dokonce samostatně, chtěla pronajmout.

PHIL - Ber to tak, že jsme v přesile a nemáš proti nám šanci.

REB - Zůstaneme pouze do zítřka, to se tady bude číst závěť. Madam chtěla, abychom ji četli v této místnosti.

KAT - To jsem na to zvědavá.

PHIL - Už zítra z nás budou milionáři, to se mi bude sladce spát.

IVAN - Dobrá tedy, když nebudete tropit vytržnosti, znesvěcovat věci madam a jezdit po
zábradlí, jako já, můžete přespat.

(Ivan se otočí zády k publiku. Na zádech a na "sedací části těla" má pruh od toho jak jezdí na zábradlí.)

PHIL - Nu vidíš, Ivane, že se můžeme rozumně dohodnout. Až dostanu své miliony, dám ti za to
naoplátku nějaký ten dolar. (Ocházejí)

REB - Dobrou noc.

IVAN - Ať vás madam straší celou noc. Tak jsem sám.
(Kathlen se ještě vrátí)

IVAN - Nu, ještě ne. Co se dá dělat.

KAT - Já bych vám chtěla dát něco, aby se vám šťastněji spalo.

IVAN - Jako co? (Kathy se začervená, dá mu rychle pusu na tvář a odběhne.)

IVAN - No, to si nechám líbit. Sex jsem chtěl vždycky zkusit, že to proběhne tak rychle to jsem
nevěděl. Příště si to musím pořádně vychutnat. No nic, já jdu spát. Dobrou. (Odejde)

PHIL - Už zítra to tady bude celý moje. Todle plus ty melouny. Já se těším, až snad ani radostí
neusnu. Tohle je lepší než sex. To možná zase ne, protože ten s Kathy.... (odchází)

(TMA)



2. OBRAZ

(Ráno)
(Přichází Rebeca)

REB - Ani oka jsem nemohla zamhouřit, jak jsem byla napnutá na tu závěť, snad ta částka bude
stát za to. Kolik by to tak mohlo celkem dělat?

PHIL - (Přichází) Rozhodně nejde o žádný pakatel, ale myslím si, že mě měla ségra ve větší
oblibě, tak bych se nedivil, kdyby odkázala podstatnou část mne.

REB - To bych se divila, v životě si pro ní nehnul zbytečně ani prstem. To já jí alespoň poslala
kondolenci, když nám zemřela matka.

PHIL - No uvídíme jak to dopadne. Jsme její poslední žijící příbuzní, tak se to nějak rozdělí
mezi nás, a k normálnímu životu by mi stačila bohatě i polovina jejího majetku.

REB - Buď jak buď. Jak si se vyspal bráško? Chrr, chrrr.

PHIL - Ale, ani se neptej. V hlavě jsem spřádal plány, jak s penězi naložíme a Kathy do toho
pořád chrápala.

KAT - Já nikdy nechrápu! Dobré ráno, Rebeco.

REB - Dobré ráno.

PHIL - Ale dneska si chrápala a mlaskala ze spaní. Asi se ti něco zdálo, nechci vědět ani co.

KAT - Já nikdy nechrápu, abys věděl. Leda by se mi zdálo něco tobě.

REB - Dobrá, považujme to za uzavřené, ať se dnes, v tak slavný den nehádáme.

PHIL - Dneškem počínaje začneme žít nový život.

KAT - Och, já se na něj tak těším.

REB - To my všichni.

(Vejde Ivan)

KAT - Dobré ráno, Ivane.

IVAN - (ospale) Dobré ráno, dámy a pane.

KAT - Co je nového?

IVAN - Co je nového? Vše je při starém. Akorát nám začal nový den.

KAT - Opravdu?!

PHIL - Nalil bys mi skleničku brandy, Ivane.

IVAN - Pán bude pít sotvo vyšlo slunce? Musím podotknout, že by se pán mohl zpít do němoty.

PHIL - Chci jen na přípitek. Nejsem žádný alkoholik, ale dnes se po ránu napít musím.

IVAN - Na přípitek by se možná hodil více šampus, máme tady ty nejkvalitnější ročníky. Nedáte si raději ten?

PHIL - Tak jo, co s tebou mám dělat.

REB - A závěť Ivane, máte kde?

IVAN - Závěť ? Rýnské, portské, sklepmistr... Závěť prosím nemáme, ale nechcete-li šampus, pak můžu nabídnout různé druhy vín...

REB - Chci taky šampus, ale kde je poslední vůle vaší madam?

IVAN - Jó tak, o obchodní záležitosti madam jsem se nikdy nestaral. Zeptejte se jí.

REB - Nevím, jestli to odmítáte chápat, nebo jste tak zabedněný, ale madam je už po smrti.

IVAN - To není možné, to by mi neudělala. Ó, moje milovaná madam.....

PHIL - Přestaň na nás už konečně hrát tu komedii a řekni nám, kde je její závěť!

IVAN - Když mě to tak vzalo.

KAT - Nás také.

PHIL - Kde je závěť?

IVAN - Není tady.

REB a PHIL - Cože?!

IVAN - Není tady!

PHIL - A kde tedy do hajzlu je?

IVAN - Kdybyste si odpustil na mě tak křičet, rozhodně byste se dověděl víc. Měla by příjít poštou.

REB - A kdy?

IVAN - Čekám na to každým dnem.

PHIL - Takže jsme tady asi strávili noc zbytečně.

IVAN - Nebojte se do týdne přijde určitě, to chce trpělivost.

PHIL - Ta mi ovšem právě došla.

(OZVE SE ZVONEK)

REB - Co to?

IVAN - To bude pošťák, takhle brzo ráno nikdo jiný nechodí. Omluvte mě.

REB - Myslíte, že bude mít tu závěť?

IVAN - Jak bych tohle mohl vědět? Dovolte.(Jde ke dveřím)

PHIL - Pane bože, ať tu závěť přinesou ještě dnes.

IVAN (k poštákovi) - Buďte pozdraven, pane pošmistr. Co mi nesete? Jo, tohle to. Po tom už
vevnitř všichni touží.

PHIL - Bude závěť bude.

REB - Na to si musíme připít.

IVAN - Tak se mějte. Zatím. (Vrátí se dovnitř, kde probíhá přípitek.)

PHIL - Sem s tím honem!

IVAN - (nese noviny) Věděl jsem, že vás noviny potěší stejně jako ta závěť, člověk potřebuje
vědět, co je ve světě nového, a noviny ty vám odpoví na všechny otázky. (začne si číst noviny)

REB - Kde je, ale ta závěť? Říkal jste tomu pošťákovi, že nás něco potěší.

IVAN - No, ty noviny vás snad nepotěšily? Závěť nepřišla.

KAT - K čemu závěť když máme noviny, hehehe.

PHIL - Kuš!! Jedeme domů.

KAT - Musím upozornit, že nemáme na benzín.

(OZVE SE ZVONEK)

REB - Kdo zase otravuje?

IVAN - To nevím, ale nikdo nebyl ohlášen, tedy nebude nikdo ani vpuštěn.

PHIL - Tak se běžte, ksakru, podívat!!

IVAN - Už běžím. "A to jste zase vy! Co jste zapomněl? Ukažte. No na to vevnitř čekají, ti
budou koukat. Včera bylo takový dusno, že jo, hrůza. Jen jsem se divil, že nepřišla bouřka.
Dneska se taky nějak špatně dýchá. Víte to, že madam měla včera pohřeb. Včera to prý seklo s
výčepní v hospodě vzteky. Je to pravda? To se tedy dějí věci. Já ani...

PHIL - K noze!!!

IVAN - Slyšíte, už je po mně scháňka. Musím jít sbohem. (Vrací se s dopisem)
Promiňte mi. Já se s pošťákem se vždycky zakecám. Víte, on je hluchoněmý.

REB - To je závěť?

IVAN - Ano, předtím mi ji zapomněl předat, ale snad se nic nestalo.

PHIL - Podej mi ji, Ivane.

IVAN - Nemůžu, neboť vám není adresována.

PHIL - A kdo je adresát?

IVAN - Madam.

(Phil mu vytrhne obálku vzteky z ruky)

REB - Tak a je to tady.

IVAN - Cože? Jó že umíráte hlady. Připravím tedy něco k snídani.

REB - Jak můžete myslet na jídlo, v tuto chvíli?!

IVAN - Máte pravdu, měl bych si držet postavu.

PHIL - Ivane, nalej nám ještě šampaňské.

KAT - Ale to se opiju, zlato.

PHIL - Dneska můžeš.

IVAN - Tady máte, to si dáte.

KAT - Děkuji.

REB - Kdo to přečte? Já asi těžko, zapomněla jsem si doma brýle na čtení.

KAT - Já čtu moc trhavě, takže tady zbýváš už jenom ty, Phile a Ivan.

PHIL - Samosebou, že to přečtu já, jak jste jen mohli pochybovat, že ne.

REB - Nalejte si taky, ať nejste na suchu.

IVAN - Jak myslíte, ale jestli se z těch bublinek opiju, můžete za to vy. (nalévá si šampus do svého velkého hrnku)

PHIL - To si piš, a pojď si sednou mezi nás. Mezi "milionáře".

IVAN - To si nemůžu dovolit, takto vás vyrušovat. Víte já jsem jen sluha a nepřísluší mi sedět s
pány u jednoho stolu.

PHIL - Já chci, abys seděl mezi námi.

KAT - Vždyť jsme taky jenom lidi, ne?

REB - (šibalsky) My nekoušem.

IVAN - Když já nevím. Neumím se společensky chovat.

PHIL - Přenechám na tebe čtení závěti. (chce mu závěť podat)

REB - Cože, teda prosím. To nemyslíš važně. (vytrhne mu zděšeně závěť z ruky)

IVAN - (Závěť se dostává k Ivanovi) Opravdu, to já čtu strašně rád. Vždycky jsem předčítal
madam něco před spaním. Vlastně jenom když nemohla usnout. Jednou mě za to dokonce
pochválila.

KAT - Co řekla?

IVAN - Že než moji četbu poslouchat, to vždy raději usne. To je co?

KAT - Neuvěřitelné.

PHIL - Stejně už mlhavě tuším, co je v závěti napsáno. Pojď, Ivane, přečti nám to, ať to mám potvrzený.

REB - Nejdříve přípitek.

PHIL - Na miliony a slávu.

REB, KAT - Na miliony a slávu.

IVAN - Na zdraví.

(vypijí šampus a znovu si sedají. Ivan před jejich hltavými zraky rozlepuje obálku)

IVAN - Tedy začnu. (čte) Poslechni vole.....

REB - Prosím, co to čtete?

IVAN - Pardon : Poslední vůle madam Valmontové (pauza)

PHIL - Proč nečteš?

IVAN - Teď jsou tady tři vynechaný řádky, ani písmenko na nich, z nich nic nepřečtu.

REB - Ach bože.

IVAN - Konečně : (čte trhavě) "Já madam Valmontová, teď když čtete tyto řádky jsem už
dávno pod zemí a rozežírají mě červy," och, chudinka madam, ty červy si nezaslouží. Musíme ji
jít vykopat.

PHIL - Nevzrušuj se a pokračuj, jinak dostaneš padáka.

IVAN - ...červy, jsem se svým právníkem sestavila tuto závěť." To mi z toho vyshlo v krku,
brandy by prospělo.

KAT - To tam je taky?

IVAN - Ne, to bylo řečeno za mě.

PHIL - Vždyť si snad ještě ani nezačal, ale jestli pak podáš lepší výkon, tak ti něco přinesu.

IVAN - Byl byste laskav.

PHIL - Ale nečti napřed. Chci u toho sedět, aby mě to neporazilo.

IVAN - To já stejně neumím, číst dopředu. - Zatím nejdojemnější závěť, co jsem měl kdy v ruce.

KAT - Máte více zkušeností se čtením závětí?

IVAN - Ne, toto je moje první. Děkuji. (Napije se)

PHIL - Není zač.

IVAN - Jedeme dál. Jelikož jsem za svého života byla bohatá a mocná žena mám toho dost, co
můžu svým dědicům odkázat.

REB - Super. To jste přečetl bez záseků.

IVAN - To je tím brandy. Vyjmenuji popořadě, koho se bude mé dědictví týkat: samozřejmě,
že se to podělí mezi mého bratra Phillipa, sestru Rebecu a švagrovou Kathlen. Něco málo
dostane i můj věrný komorník Ivan. Kdo dostane co, ví kníže.

REB - Kdo?

IVAN - Ó, pardón. Viz níže.

PHIL - Nezapomněla na nás, to je dobré. Třeba nám to rozdělí na třetiny, to bychom pak se
ženou měli dvě a ty jenom jednu.

REB - Uvidíme, jak to bude.

IVAN - Jestli jste se báli, že něco odkážu chachacha...

REB - Proč se smějete?

IVAN - chari-ta-tiv-ním organizacím, (pauza, Reb a Phil trnou, Ivan se občerstvuje) pak jste
se báli zbytečně.

REB - Všechno bude naše, není to super, bráško.

IVAN - Začněme tedy u Kathlen.

PHIL - Už je to tady.

IVAN - Chtěla bych vás ještě upozornit, to jako madam, abyste vydrželi a přečetli si závěť až
do konce. Kathlen to naivní a potřeštěné děvče...

KAT - Takovou chválu si snad ani nezasloužím.

IVAN - ...musím podotknout, že bratr si nemohl najít už nic horšího, Kathlen od mě dostane
sadu naušnic pro děti, jako malé jsme si s nima dokázaly hrát s Rebecou celé hodiny, vzpomínáš
Reb.

REB - Jak se opovažujete mi tykat, Ivane?!

IVAN - Čtu jen co je psáno, to vám tiká madam, a pak že je prý mrtvá.

KAT - Naušnice, nic lepšího jsem si nemohla přát.

PHIL - To jsou ale dětské naušnice!!

KAT - Nevadí, schováme je až budeme mít dítě.

PHIL - Vypadá to, že se to rozdělí mezi nás napůl, ségra, co?

IVAN - A teď k mým sourozencům. Prvně k Rebece. Té svini....

REB - Prosím? (Nedostává se jí slov. )

IVAN - Té s vynikajícím smyslem....zkazit každou srandu.
Byla si mi sice sestrou, ale moc dobře si se ke mně nechovala. Možná proto, že jsem byla
mazlíček svých rodičů a ty ne. No nebudu to rozpitvávat. Od doby cos mi přebrala Jamese,
jsem tě začala nenávidět a proklínat. A mé kletby byly asi nejspíš vyslyšeny, asi jo když si
zůstala starou pannou až do dnes. Ale neboj, to se dá změnit a před smrtí jsem ti odpustila.
Odkazuji ti něco, na základě čeho sbalíš koho budeš chtít.

REB - Kolik miliónů, rychle čti.

IVAN - Mně to tedy pomáhalo, nevím jak tobě.

REB - S milionem sbalím i prezidenta.

IVAN - Odkazuji ti všechny svoje...

PHIL - Ne! To není pravda!!

REB - Já to tušila, ženy si musejí pomáhat.

IVAN - ....všechny svoje romány červené knihovny. Budeš-li se chovat jako jejich hrdinky, jistě
někoho najdeš.

PHIL - (směje se)

REB - Já tě proklínám, sám ďáběl ať tě za tu drzost v pekle straší.

IVAN - Vidím tvůj úsměv na rtech, ty se neboj, Phile, na tebe jsem nezapomněla. - Musím
podotknout, paní Rebeco, že ty knížky člověka opravdu rozpláčou. A madam jich měla stovky,
sama je ani všechny nestačila přečíst, chudinka.

PHIL - Rebeco, sama nevíš jak drahocenný poklad si dostala, ale až si to uvědomíš, radostí
nebudeš vědět, kde ti hlava stojí.

REB - Moc se nesměj, aby ti ségra taky neodkázala, nějakou ptákovinu.

KAT - Teď nevím, co je lepší. Jestli ty náušnice nebo knížky. Pro mě určitě ty náušnice, vždyť
čtu nerada. Jen, aby si to Rebeca nechtěla vyměnit.

IVAN - Dovolte, abych pokračoval. Nu, Phillipe, pro tebe mám překvápko i s bonusem. Pokud nesedíš tak si sedni, bude toho víc.

PHIL - Já to tušil už od začátku, byl jsem jistě její tajný favorit.

REB - To je nespravedlivé.

IVAN - Tak si držte klobouky, pojedem z kopce. Phillipe, tobě odkazuji to tady kolem tebe a
všechny ty melouny, co....

PHIL - Jupí, hurá jejej to je paráda. To se mi snad jenom zdá, ne? Štípni mě, Kathy, ať vidím,
že nespím. My jsme milionáři a tento dům je náš. Jupí, (je radostí sám bez sebe)

REB - Todle ti ségra nikdy neodpustím.

KAT - Miláčku, já tě tak miluju.

PHIL - Splatíme všechny dluhy a budeme žít jako ti nahoře, večírky, plesy já tomu nemůžu
uvěřit.

IVAN - A já jsem ještě neskončil, kdybyste, prosím, zachovali úctu, už to není dlouhé.

PHIL - Tak to rychle dočti, ať to můžem oslavit. Uvažuji, že tě zaměstnám jako svého dvorního
komorníka, Ivane, jestli budeš chtít. Vem to, prosím tě, s tou slastnou větou, víš tak jak ze mě udělala boháče.

KAT - Snad z nás, ne?

IVAN - Stejně jsem ji chtěl přečíst znova, protože ona potom ještě pokračuje, potom co jste
mě přerušili. Phillipe, tobě odkazuji to tady kolem tebe a všechny ty melouny, co jsou v
ledničce.

PHIL - Cože?!?!

IVAN - Moc se neraduj to vše kolem tebe je právě jen ten stůl, za kterým sedíš, ty čtyři židle si
k tomu klidně přibal. Ty melouny jsou jenom dva a už budou nejspíš dost seschlý, kdyžtak je
nech Ivanovi.

REB - (směje se)

PHIL - Takhle mě doběhnout, smaž se v pekle, babo. Už jsem to měl a teď tohle. Já se snad
oddělám.

KAT - Lepší něco nežli nic, miláčku.

PHIL - Ty seš tak naivní....

REB - Ségra se na nás všechny vykašlala. (chystají se k odchodu)

KAT - Ale říkala přeci, abychom vydželi až do konce, určitě pro nás přichystala milé
překvapení. Tak vydržme.

IVAN - Poslední odstavec. Doufám, že jste ještě všichni tady a vlna štěstí s vámi nesekla, to
bych byla nerada. Než se s vámi rozloučím, musím ještě poděkovat Ivanovi, jak mi sloužil a za jeho věrnost a oddanost mu odkazuji svoje panství a všechen svůj majetek, tedy bez toho co už jsem odkázala rodině. Sama nevím, kolik toho, Ivane, dostanete, ale bude toho hodně.

PHIL - Ne, já tomu nevěřím.

REB - Takhle zanevřít na vlastní krev.

KAT - Alespoň někoho potěšila, že Ivane.

IVAN - Mějte se pěkně a někdy naschle. S díky se obraťte na Ivana. Vaše madam. Konec.
Tak spokojeni. Já ano, jsem teď vlastně bohatý.

PHIL - (vytrhne mu to z ruky) Já ti nevěřím, to tam takhle jistě nebylo, ty sis to vymyslel, abys
nás okradl.

IVAN - Proč bych to dělal?

PHIL - Tak přeci je to pravda.

REB - Todle by mě nenapadlo ani v tom nejstrašnějším snu. Sluha dostane vše a o nás ohne
hůl. Jak je ten svět strašně nespravedlivý.

PHIL - Já jdu na vzduch, nebo to se mnou sekne.

KAT - Na procházku jsme si už dlouho nevyšli.

REB - Jdu s vámi. Musíme s tím něco podniknout.

(Odejdou a Ivan zůstává sám)

IVAN - Madam, děkuji vám. Tohohle bych se nikdy nenadál. Věděl jsem, že mě máte ráda, ale
že tolik, to jsem se neodvažoval ani doufat. Co s tím já, ale proboha budu vším dělat? Ale
pěkne jste to ukázala tomu vašemu příbuzenstvu. Ti si nic nezasloužili. Mám z nich tak trošku
strach, už aby odjeli. Na ten benzín jim klidně přispěju. Sám na ty velký peníze stejně nestačím.
Nikoho ale nemám. Vlastně mám, bratra, na toho bych skorem zapomněl. Skočím mu z pošty
zavolat, aby co nejdříve přijel. Ano, je sice blázen, ale raději tady budu mít jeho, než ty vaše
příbuzné, madam. Odpusťte mi vše, co jsem o vás kdy špatného pronesl. Já to tak nemyslel.
Nechám vám vybudovat velký pomník, větší než má paní Svobodová v New Yorku. Lidi
musí vědět, jak jste byla hodná. Vida, už se vracejí vaši příbuzní. Rychle nahoru pro nějaké
drobné, a pak na poštu, ať Alfréd přijede ještě dnes.(Odejde)

(Přichází ostatní)

REB - Ivane, jste tady?

PHIL - Vypadá, že to šel asi někam oslavit. No, alespoň se můžeme v klidu domluvit, jak z něj
ty prachy dostaneme.

KAT - Požádáme ho tedy o půjčku.

REB - To je trapné. Já bych se s ním spíš domluvila, jestli by se s námi nějak nerozdělil. Co sám
zmůže s tolika penězi? Ani my všichni dohromady bychom je nebyli s to za život utratit.

PHIL - Bojím se, že madam mu o nás asi namluvila samé nepěkné věci a on se nebude s námi ani za nic chtít podělit, ale zkusit to můžeme tady ho máme. Počkej, Ivane, vrať se.
(přichází Ivan)

IVAN - Co si přejete, pane? Nebo teď vlastně už, Phile, když mám ten majetek, můžeme si
přeci již tikat.

PHIL - Samo sebou, chtěl jsem vám to rovněž navrhnout, pane.

IVAN - Pak tedy ujednáno, Ivan.

PHIL - Phil. (Podají si ruce) Víte, tedy víš, je to pro mě nezvyk, zdědil jsi po naší sestře
pěknou sumičku peněz.

IVAN - Ano, to vím, nechápu jen proč mi to opakuješ. Možná chcete vyjádřit své potěšení nad tím.

(Podává si s ostatními ruce.)

PHIL - To ani ne. Jen jsem vám chtěl oznámit, že těch peněz bude strašně moc.

IVAN - Neřikej, to vím ale ostatně také. Nemáš pro mě nějaké nové zprávy? Jestli ne, tak já
na tebe teď nemám čas, Phile. Spěchám.

PHIL - Jen jsem ti chtěl nabídnout, že kdybys měl nějaké přebytečné peníze, tak já bych ti
pomohl jak s nimi naložit.

IVAN - Neboj, nebudu potřebovat tvoji pomoc, já si vždy nejlíp poradím sám. Mějte se tady u
mně pěkně. (Odejde)

PHIL - Ksakru, ksakru, ksakru.

KAT - Ať žije mistr přetvářky Phil Valmont.

REB - Tohle ti nějak nevyšlo, bráško, měls na to pustit mě, já bych ho určitě zpracovala.

PHIL - Vy buďte zticha. Jestli něco co nejdřív nevymyslíme, už nikdy se třebas ke svým
penízkům nedostaneme.

KAT - Tady už se ale nejedná o naše peníze.

REB - Jasně že jsou naše. Patřily rodičům, pak madam...

KAT - ...a teď Ivanovi.

PHIL - Ticho. Přemýšlím.

(Pauza)(Phil vstane a chodí nervózně okolo stolu, Kathlen se snaží přemýšlet a vždy když ji něco napadne, tak se nadechne a chce to říci, ale Rebeca ji vždy rázně zadrží.)

PHIL - Měl bych návrh, ale je trošku, no řekl bych až moc radikální a nevím, jestli se mnou
budete souhlasit.

KAT - My odsouhlasíme vše, co řekneš, tak sem s tím!

PHIL - Nevím, jestli to můžu říct nahlas. Snad bude lepší, když vám to jen pošeptám.
(naklání se k Rebece a něco jí šeptá)

REB - To zas tak moc radikální není. Sama jsem o něčem podobném uvažovala.

PHIL - (naklání se k Kathlen a šeptá jí totéž)

KAT - (vyděšeně vykřikne) Zabít?! Ty bys byl schopen zabít člověka?!...

PHIL - Buď zticha! Tady jde o hodně. Byli jsme tak blízko, a stejně jsme nakonec nezískali nic.
A kolik úsilí mě to stálo.

KAT - O jákém úsilí tady mluvíš, vždyť si pro madam opravdu nehnul ani prstem.

PHIL - Netvrdím, že jsem jí z něčím pomáhal.

KAT - Že tys ji taky zabil? Po tomto tvojem návrhu bych se tomu ani nedivila.

PHIL - Ne, nezabil jsem ji. Všechno co dělám, dělám jen pro nás, miláčku.

KAT - Na to já nemám nervy, nechci mít něco společného s vraždou. Nějak mě pobolívá hlava,
jdu si nahoru lehnout. (Odchází)

PHIL - Doufám, že chápeš o kolik nám jde. Jestli někde jen cekneš, nepřej si mě.

REB - Neměl si jí to říkat, ještě z toho budeme mít problém.

PHIL - Neboj, ta nás neprozradí, má ze mně respekt. Co by si pak beze mne počala, pořád mě
zaslepeně miluje. To já ji taky, ale nejen ji.

REB - Manželské doznání si nech na později, teď jsou před námi důležitější věci na pořadě.
Ptám se tedy jak, kdy, kdo a kde?

PHIL - (nechá si chvilku na rozmyšlenou) Musí to vypadat věrohodně, aby nebylo poznat, že
jde o vraždu. Jed ve víně - to je má nejoblíbenější metoda, jestli chceš tak ho tam nasyp klidně
ty, ale jestli se ti to hnusí, pak pro mě to bude hračka.

REB - To je tak vzrušující.

PHIL - Tady, dneska večer.

REB - Ivan tedy dnes ráno vstal naposledy, jak je mi ho líto. Možná víc než naší sestřičky, když
jsme ji takto odsou..

PHIL - (prudce ji přeruší) Nemluv o tom, slíbili jsme si, že se o tom nezmíníme, ani mezi
sebou. Je to nebezpečné.

REB - Snad je Ivan už poslední.

(ozývá se zpěv Ivana)

PHIL - Pšt. Asi se vrací.

REB - A nějak z vesela. No, ať si ten dnešek užije, večer mu to osladíme.

IVAN - (vejde) Á, vy jste tady. Jistě mi pomůžete vyprázdnit tuto láhev. Koupil jsem ji proto, abychom to mohli konečně pořádně oslavit. (nalévá ostatním, sám pije z láhve)

REB - A kde jste byl, Ivane? Určitě jste si nevyšel jen kvůli té láhvi?

IVAN - V té láhvi je nejlepší ročník bourbounu tady v okrese. Ale máte pravdu. Byl jsem na
poště...

REB - Sepsat závěť?

IVAN - Ne, tu zatím nepotřebuji. Jsem zdravý jako řípa, jen se na mě podívejte.

REB - Ale madam byla také zdráva jak říp....

PHIL - (strčí do ní) Na poště jste jistě dával vědět svým příbuzným, co vás to postihlo za štěstí.

IVAN - Ano, Phile, přesně tak. Volal jsem svému bratru Alfrédovi, aby se přijel podívat. Jestli
chytne vlak, bude tady ještě dnes.

PHIL - (stranou) Ksakru.

IVAN - Jak dlouho tady hodláte ještě zůstat, víte, bratr se moc neumí společensky chovat.

REB - Ještě bychom tady chtěli přečkat dnešní noc a odjet zítra ráno.

IVAN - Jak je libo, ale chtěl bych vás požádat, aby jste se bratru moc nesmáli. On totiž není
zcela normální, ale je to má krev a rád bych mu pomohl.

PHIL - Ale beze všeho, Ivane. Nemusíš se vůbec ničeho bát.

IVAN - Já věděl, že si budeme rozumět. - Kde je vůbec Kathy?

REB - Zkouší si nahoře ty náušnice. Chahaha...

PHIL -Rozbolela ji hlava, a tak si šla lehnout. Určitě si s tebou připije někdy později.

REB - Třebas zítra.Chahaha.(Phil do ní šťouchne)

IVAN - Pak s ní si tedy připiji až zítra, ale na ten bourboun mám chuť už dnes. Pijte, co kdo
snese. Na to, jak madam byla štědrá. Ještě z hrobu dělá dobré skutky.

PHIL - Na madam a také na tebe, Ivane.

REB - A na naše večerní překvápko.

(vypijí sklenky)

PHIL - Když se nebudeš zlobit, tak mi tě teď opustíme. Musíme si s Reb něco vyřídit ve městě.

IVAN - Ale co když se zlobit budu?

PHIL - Pak odejdeme tak jako tak.

IVAN - Přeji vám šťastné pořízení.

REB - O to se neboj, my koupíme něco co tě....(Phil ji táhne ke dveřím.)

IVAN - Já tady tu oslavu zatím dotáhnu do konce.(odejdou) A pak se mrknu za Kathy. Třeba
mi dá jako večer, uvidíme. Jen abych od ní ale něco nechytl. Pro jistotu si vezmu aspirin.
(Zapije prášek bourbonem)
Není nad bezpečný sex. Sám tomu nevěřím, tomu vy asi nebudete tedy věřit vůbec, ale nejspíš
jsem se do ní zamiloval. Ale pochopte mojí situaci, celý život jsem nemohl bez dovolení madam
nikoho ani pozdravit, a teď jsem se najednou úplně sám, nezávisle na něčím příkazu, zamiloval.
Ještě že madam zemřela. Fuj, co to říkám, aby mi huba za to upadla. No co, jen jsem uvažoval
nahlas. Nic se neděje. Jdu za ní. Tedy za Kathy.(chce odejít, ale vejde Kat)

IVAN - Ach, já o vlku a přiběhnou kozy.(naznačí jisté proporce jejího těla)

KAT - Jak to myslíte, Ivane? Ale také jsem ráda, že vás vidím. Máme dnes krásně, co?

IVAN - Ano, ale večer bylo líp.

KAT - (začervená se) Ale, to byla maličkost.

IVAN - Víte, až do včerejška jsem byl panic a najednou...

KAT - (klesne na zem) Och ne, vy a Rebeca?!(Pláče) Co jste na ní viděl, vždyť je to ohyzda.

IVAN - Já také nic s Rebecou neměl, sice po mně nějak jela, ale ...

KAT - (vyskočí) A kdo tedy, zašel jste si do města a tam? Tady už totiž není žádná jiná žena, která by vám dala.

IVAN - Netvrdím...

KAT - ...pak to tedy nebyla žena, vy jste měl něco s mým mužem.(Klesne)

IVAN - Proč mě tady nenechá nikdo domluvit? Netvrdím, že jsem opustil dům, a šlo samozřejmě o ženu.

KAT - A kdo vám tedy dal. (vstává)

IVAN - Vy, Kathlen.

KAT - Cože, já. Kdy, jak? Já si nic nepamatuji. (Prohlíží se)

IVAN - Vím, pro vás je to dost diskriminující. Nebudu vás tím déle zatěžovat, ale nikdy jsem se
necítil lépe. Měl jsem pocit, jako by se ve mně všechno zvedlo, a pak zase najednou kleslo.
Raději už o tom pomlčím, jen aby se to nedozvěděl Phil, ten by mě jistě zabil.

KAT - Ale on vás zabije.

IVAN - Prosím?

KAT -Tedy chce se o to pokusit.

IVAN - On nás odhalil! Toho jsem se bál.

KAT - To ne, chce dostat k těm milionům, i zabít mu není cizí. Málem bych vám to zapomněla
říct. A ještě něco, Rebeca mu s tím pomáhá.

IVAN - To on to sám nezvládá a to si říká chlap. Ale to mění celou mojí situaci a musím rychle
něco vymyslet. Víte ještě nějaké podrobnosti? Jako jak, čím a kdy?

KAT - Ano, jistě. Myslím, že dnes k večeru vám nalejí otrávené víno. Dávejte si pozor.

IVAN - Odkud to proboha všechno víte?

KAT - Poslouchala jsem za dveřma.

IVAN - Ale...ale to se nedělá, takhle získané informace nejsou čestné a já co by bývalý skaut si
musím svou čest uchovat. Musím to, co jste mi řekla, rychle zapomenout.

KAT - Ale ...

IVAN - Je mi líto, ale nemůžu pro vás už nic víc udělat.

KAT - Dávejte si pozor, ti dva jsou jako satanovy děti, nevim jestli byla taková i madam...

IVAN - Ne, ta byla zase ježibaba. Víte dnes by měl přijet můj bratr, kdybych tady nebyl mohla
byste mu vyřídit, ať za mnou zajde do hospody. Jinam on totiž sotva trefí.

KAT - Ano, řeknu mu to. Teď mě rozbolela ta hlava opravdu, to mám z toho jak Philípkovi lžu.
(Políbí ho) Jdu si lehnout, jestli se vám to hodí pojďte se mnou, můžeme si hrát na doktory.
Čekám vás.(Odchází)

IVAN - Hmmm. Hmmm, to je lahoda, hmmm. Jen abychom neměli děťátko. Pro jistotu
(vezme si další prášek). Co koukáte, madam, sama jste to tak také dělala. Jsem to pozoroval
klíčovou dírkou, ale nikdy jsem nevydržel do konce, ať jsem trénoval jak jsem trénoval.
Zpovídat se ale nechci. Co to ještě říkala, abych šel hrát na doktory. To si mě jistě asi s někým
spletla, neboť já nemám lékařský diplom, ale možná si ho nechám udělat. (Odchází)
Á, málem bych zapomněl, chtějí mě zabít. Ale to jim překazím. Já se nenechám. Pro jistotu si
skočím něco vyřídit do města, jako třebas závěť. Odkážu vše Alfrédovi. Ti budou mít vztek, jak
je doběhnu. Ti budou koukat.(odchází)

- PŘESTÁVKA -






3. OBRAZ

(Po kolenou se připlazí Alfréd, Ivanův bratr. Má na zádech batoh, a je dosti unavený celodenním trmácením.)

ALF - Ahoj, já jsem Alfréd, časově shodný bratr Ivana. Volal, že potřebuje pomoci s nějakými
melouny, tak jsem tady. O zahradničení toho sice moc nevím, ale to snad všechno naučím.
Víte, bratr je na mě tak hodný, strčil by pro mě i to... ruku do ohně. Jednou mi řekl, ty muj
malej bráško, já tě mám rád. Nejhezčí věta co jsem kdy slyšel. (pauza) Řikaj o mně sice, že
jsem blázen, ale já si to nemyslím a Ivča taky ne. Proto si mě zavolal poté co mu zemřela
manželka, nebo co to s tou madam vlastně měl. Musim se ho na to přeptat, bude potřebovat
jistě náhradu. A tu mu poskytnu, já Alfréd První Veliký, z boží vůle král a velký opičák Alfréd z
rodu opů. (Bije se do hrudi)

KAT - (Zývaje přichází) Co to je zase za řev? Jakoby nějaká opice, že by si Phil trochu
přihnul? Ten nemá nikdy dost. Jé, vás neznám. Kdo jste?

ALF - Och, jaká čest, s vámi se setkat, skláním vám poklonu.(Sehne se a zůstane ležet.)

KAT - Prosím vás co to děláte? Haló, vstaňte.(třese s ním až se opět postaví na kolena)
No to je dost. Kdo jste?

ALF - Taková spanilost, ó,.. (chce složit poklonu, ale Kathlen ho zadrží)

KAT - Já jsem Kathlen Valmontová a vy?

ALF - Já jsem Přišel, alfrédoval jsem na pozvání bratra Ivana.

KAT - Trochu jste to popletl, ale chápu. Jmenujete se Alfréd a přišel jste na Ivanovo pozvání.
Ach, Ivan je pravý muž.

ALF - Já taky nejsem žádná baba.

KAT - O tom nepochybuji. Proč stále klečíte a chodíte po kolenou?

ALF - A proč vy pořád stojíte a chodíte tak divně, jako vostatní. To přeci není normální.

KAT - No jo, máte pravdu. (Klekne si také)

ALF - Že je to hned lepší? Nevím, proč to napadlo zatím jenom mě? Až co nevidět zemřu,
vezmu si tento největší objev v historii vědy do hrobu.

KAT - Vy jen tak nezemřete.

ALF - Každýmu to jednou odzvoní. Byl bych rád, kdybyste v tomto pokračovala.

KAT - Ale bezevšeho.

ALF - Má to totiž svoje nezanedbatelné výhody. Neprochodíte například za celý život ani jedny
boty, potom se v této pozici drží lépe rovnováha. Jen do schodů se chodí špatně.

KAT - Chápu. Budeme takhle spolu tedy chodit.

ALF - NE! To ne, já s vámi nemůžu chodit. To nemyslíte vážně, to jste mě urazila v té nejvyšší
míře. To vám nezapomenu. To, to to to je vrchol.

KAT - Och, je mi líto, já jsem to ale takhle nemyslela.

ALF - Ale prd. Snažila jste se mě zbalit a na to já jsem háklivej. Jednou mě zabalili do krabice a
od té doby mám klausofobii.

KAT - Bratr jako bratr. Co nadělám?

ALF - No, ještě abyste se tady to tento. Kde je Ivan?

KAT - Jestli hledáte Ivana, tak ten tady není.

ALF - A kde se nachází jeho ostatky?

KAT - Prosím? On je přeci ještě živ, zabít ho chtějí až k večeru. Naštval mě, že za mnou
nepřišel, tak už mu nebudu pomáhat.

ALF - Kde je?

KAT - Neřeknu, mám na něj vztek.

ALF - Není-li tady, pak může být jedině v hospodě, že.

KAT - Jak jste to uhodl?

ALF - (pomalu odchází po kolenou z bytu) Děkuji, nashledanou.

KAT - Šťastnou cestu a neodřete si kolena. Já musím jít spát, abych měla aliby až dojde k
vraždě. A hele, kdo to tady jde.

(Přicházejí radostně Phil a Rebeca)

REB - A je to doma.

PHIL - Kathlen, je tady Ivan?

KAT - Ne ten tady bohužel není. Šel do města.

REB - No, alespoň mu tady stihneme připravit to překvapení.

PHIL - Nevarovala si ho, doufám?

KAT - Ne, jak bych mohla. Ty jsi mi bližší, drahoušku (Políbí ho) Jdu si lehnout s vraždou nechci mít stejně nic společného.(Odchází)(stranou) To by ses divil jak je Ivan dokonale o té věci zpraven. Jestli není blbej, tak už jsem nepřijde.(Zajde)

REB - Vidím, že nám nestojí už nic v cestě.

PHIL - Ivan rád oslavuje, přimícháme tedy do tohoto rýnského trochu jedu, rychlenatáhnožky,
tak, přesně tak, víc ani míň, přesně akorát. A nikdo nic nepozná.

REB - Až Ivan. chachachacha. Ten se ani nebude stačit divit, jak to s ním sekne. Jen, aby se napil.

PHIL - Žádný strach, ten až to uvidí na stole, tak to bude chtít vyžahnout na ex. Nevím, jestli to
stihne. Můžeme se vsadit. Pro teď bych neměl lepší nápad než se schovat a ze skrytu jeho
počínání a dožívání pozorovat.

REB - Lepší divadlo jsme si nemohli přát.(Schovají se)(Chvilku pauza)

(Přichází Ivan beze slov, pouze s různými pantonomickými výrazy. Dojde ke stolu, kde je otrávené rýnské.)

IVAN - Trochu už jsem pil, ale člověk není nikdy, jak praví jedno staré dánské přísloví, opit dost.
(vezme láhev, odzátkuje ji a začne ho do sebe nalívat. Ale najednou mu začne být
úzko. Odkládá láhev, chytá se za srdce a ve smrtelných křečích skonává. Na to vystupují
ze svého úkrytu Phil a Rebeca. Phil naleje do skleniček brandy, dojdou nad mrtvolu a
nad ní si připijí)

PHIL - Na miliony, ségra.

REB - Na miliony, brácha.

(ťuknou si a do nastáleho ticha se ozve hrom a....)

MADAM - Tohle jste dělat neměli.

PHIL - Proboha, ne, to byla ...

REB - Ma-madam.

(Rebeca a Phil stojí celý zkoprnělý, a třesou se strachy)

MADAM - Co koukáte, vy vrazi? Děláte, jako byste se báli, ale máte teda proč, chachacha.

REB - To není možné, vždyť jsme ji přeci .... ne, já tomu nevěřím.

MADAM - Veř nebo nevěř sestři, já jsem se vrátila, abych vás potrestala.

(Madam zmizí. Ticho)




4. OBRAZ

REB - (ustrašeně) Ségra, si ještě tady? (Ticho) Já se bojím!

PHIL - (nevěřícně) To, to byla naše sestra, nebo alespoň její duch.

REB - Že se nám to jen zdálo?!

PHIL - Doufám, ale stejně odsuď musíme vypadnout co nejdříve. (Na to se Rebeca rozeběhne ke dveřím)

PHIL - Počkej, nejdřív se musíme zbavit tohohle. Pomoz mi! (Chopí se Ivana)

REB - Ale potom rychle pryč, tady nehodlám zůstat ani o minutu déle než je nutné.(Chytne Ivana za nohy)

PHIL - Před Kathlen raději nic z toho, co jsme udělali, ani o madam neříkejme. Třebas se nám to opravdu je zdálo.

(Odtahují Ivana, když jsou pryč vchází Kathlen)

KAT - To je divné že tady takhle večer nikdo není. Venku se všichni čerti žení, až se tady sama bojím.

(Chce si nalít otrávené víno)

MADAM - Kathlen, (Kat znejistí) Kathlen.

KAT - Fuj. Co to bylo?

MADAM - Nic se neboj, já jsem jen duch.

KAT - Duch?! Ne, já na duchy nevěřím, nevěřím, nevěřím. (Ujišťuje sama sebe) Nebojím se
tě, nebojím. Ó bože, jak já se tě duchu bojím. Běž pryč!

MADAM - Nic se neboj, já jsem hodný duch.

KAT - O. K., a čí?

MADAM - No, já jsem přeci tvoje švagrová, madam Valmontová. Hoj, tys mě nepoznala? To se ti ani nedivím.

(Madam zmizí)

KAT - To je stejně celý nesmysl, duchové nejsou. (přichází Phil a Reb)

PHIL - To se ví, že ne, drahoušku (Kat se ho lekne)

REB - Začni balit, jede se domů a rychle.

KAT - Ale teď nemůžeme, je tady přeci madam...(podívá se tam kde madam stála) Kde je?... Madam, Madam!

REB - Zase výplod tvé pestré fantazie, madam je přeci mrtvá.

KAT - Před chvilkou tady stála. Přesně tady. (Ukáže na místo, kde stojí Reb, ta uskočí.)

REB - Je to s tebou vážnější, než jsme si mysleli. Zítra si zajdeš k doktorovi.

PHIL - Nejpozději za půl hodiny jedeme.

KAT - Myslela jsem, že tady přespíme.....

ALF - (Ode dveří) Toto venku pěkně chčije,
já jsem ale v teplíčku,
to se mi to slastně žije,
uvaříme kašičku.

(Alfréd přicházi vzpřímeně, v kabátě a čepici)

PHIL - Kdo je ksakru tohle?

REB - To bude ten dement.

ALF - Na to by se zase pěkně rýmoval cement. Ivan mrtev venku leží,
Alfréd k vám teď s písní běží.

KAT - Ahoj Alfréde, cos to říkal o Ivanovi?

ALF - Ivan mrtev venku le.....

REB - Je to cvok na druhou, drahá.

KAT - Tak vy jste ho zabili. Vy jste ale, ani nechci říct co jste, jak je to sprostý.

ALF - Ten kdo zemřel, mrtev je,
ten kdo žije, zle mu je.
Toto jako bota sice tlačí,
ale pro ně tady to snad stačí.

PHIL - Udělejte si u nás hačí.

ALF - Jsem tu jenom na otočku,
ještě hlídám jednu kočku,
co sem přes plot přeskočila
do klubka se zatočila.

Mám pro vás špatné zprávy,
nedostanete ani kousek z mastné krávy.

REB - Nemá ten člověk horečku?

ALF - To víš že ne, ty blbečku.
A teď hloupé věci rychle stranou,
okrad´ jsem ty, co jiným kradou.

KAT - Mluvíš na nás v hádankách.

ALF - Vy odejdete v náramkách.
Musím vám však pověděti, že jste zase chudáci.
Brat mi ve mi vepsal do závěti, že jsem boháč, nuzáci. (Mává s kopií závěti)

PHIL - To ne, to už nemůže být pravda!

ALF - A prý že s vámi není sranda.
Myslel jste to dobře, jistě,
zkuste štěstí někdy příště.

REB - My ti ale nevěříme, si přeci blázen.

ALF - Cítí se snad někdo zrazen?
O tom je už každý zpraven,
že já blázen, blázen je však každý tady,
vy máte navrch i jiné vady.
Mám však na to potvrzení...

PHIL - Na blázna, či miliony? (s rozkoší trhá závěť)

ALF - Na obojí, libo-li,
to závěti je kopie,
ne že ji snad nekalostí, někdo poblije.
Pardón,
to byl žargón.

KAT - Jste skvělý, možná lepší než Ivan.

ALF - Ať jsem Ivan nebo Alf,
hraju si to všechno sám.

PHIL - ( Čte závěť) Ono je to všechno jeho.

ALF - Tváříš se jak slepý střevo.

REB - Ivan a Madam tedy zemřeli nadarmo?!

ALF - No nic není zadarmo.

MADAM - Zlatíčko, ale já jsem tady,
umírám už zlostí hlady,
veršů už mám ale dosti,
přelámu vám všechny kosti.

PHIL - Jak to? My vás přeci .....

MADAM - Zabili? (Reb a Phil přikyvují, Madam se směje) Asi ale špatně, když tady s vámi stojím.

REB - Ale my.. Tedy jak to?

MADAM - Proč bych měla umírat, když jsem ještě nechtěla, o tom, co jste pro mě nachystali,
čtu v každém desátém románu červené knihovny. To byla slabina vašeho plánu.

ALF - Ma-ma-ma-ma-ma-dam.

KAT -To je Alfréd, Ivanovo bratr.

ALF - Ne-ne-ne-ne...

MADAM - Hm. Ahoj. Víc neřekneš?

ALF - Ma-ma-ma....

MADAM - To by stačilo.

REB - Co to, že žijete?

KAT - Problém, co?

MADAM - Jak bylo jednoduché, se hned potom, co tady Phil tak čenichal, dovtípit, co se na mě chystá.

REB - Ty si tak neschopný, no to bude tou tvou modrou knížkou. Vojna ti chybí.

MADAM - A jak si to chtěla provést ty, Reb, to bych teda od tebe čekala víc, ale mně to nevadí.

KAT - A jak vás zabili? Teda jako, chichichi...

MADAM - Chtěli mě utopit ve vaně, když jsem se koupala, ale já měla připravenou pod
hladinou kyslíkovou masku. Ani se na mě po těch deseti minutách nepodívali, jestli mi
nedochází vzduch. S koronorem jsem se domluvila skrz peníze, samozřejmě. Prohlásil mě za
mrtvou, seč jsem žila.

KAT - To mě by taky neutopili, já umím plavat. A Ivan to celou dobu věděl?

ALF - Já-já-já bych něco rád řekl.

MADAM - Ne, pro něj jsem byla mrtvá jako pro vás.

KAT - A jaký to mělo účel, ta vaše jako smrt?

MADAM - Chtěla jsem vidět, jak a kdo mě má rád a došla jsem k závěru, že většina lidí mě
nenávidí - kvůli penězům samozřejmě, to je metla lidstva.

ALF - Ma-madam. Já jsem ...

KAT - To je Alfréd, Ivanovo bratr.

MADAM - Já vím, Ivan je mrtev.

ALF - Ne-ne...

MADAM - Netušila jsem, že se odhodláte k další vraždě. To, co jste provedli mně, jsem vám odpustila. V úkrytu jsem se vašemu počínání smála, ale když jste to provedli Ivanovi, musela
jsem se zjevit. Za jeho smrt ponesete následky. Budete ho následovat. (Vytáhne zbraň)

PHIL - No tak, sestři. Byl to jenom sluha, takových jsou tisíce.

MADAM - Ivan nebyl jen můj sluha, ale byl to můj..., co bych ti to říkala, nevěděl si to celý
život, tak se to nikdy nedovíš. Řekni své poslední přání, Philipe.

PHIL - Já....

KAT - Než to madam stiskne, jako že jí v tom nebudu samozřejmě bránit, musím se ti doznat,
že jsme s Ivanem něco měli. Byl v tom lepší než ty, drahý.

ALF - Ne, to si mu neměla říkat. Vyslechnete snad i mě...

MADAM - Na to teď není čas. Ještě se bavit s pitomcem.

ALF - Já nejsem ale ....

PHIL - Mlč a neskuhrej! Já umřu, ne ty!

ALF - Já už jsem vlastně ale umřel. Tedy jako.

REB - Je to fakt blázen. No tak to zmáčkni, chci zemřít dokud mi nestekl make-up, od toho jak se potím.

MADAM - Jak chcete. Nebudu vás více trápit. (chce zmáčknout spoušť)

ALF - Stop! nestřílejte. Vždyť oni přeci nikoho nezabili, když vy žijete....

MADAM - Ale zabili mi Ivana, mého pravého a jediného....

ALF - Můžu zaručit, že Ivan žije.

MADAM - Těmahle zraky jsem ho viděla umírat, a pak i mrtvého.

PHIL a REB - My také.

KAT - Ivan tedy žije, to je super.

MADAM - Jak by mohl žít? Bylo by to sice fajn, ale je to nemožné. Držme za něj minutu ticha.(Kat to nevydrží)

KAT - Kde je? V nebi nebo v pekle?

ALF - Bude mě tady někdo konečně poslouchat?! Ivan bude živý, dokud já budu živý. (Pausa) Já jsem Ivan.

OSTATNÍ - Co?

ALF - Já jsem Ivan.

MADAM - To je absurdní.

KAT - Ivan přeci nebyl blázen.

PHIL - Já tomu přestávám rozumět.

ALF - (Strhává ze se sebe přestrojení) Počkejte, jen co se odmódím, pak bude jasno. Ale
kdyžtak si mě vyzkoušejte, madam. Zeptejte se mě na něco, co věděl jen Ivan a vy.

MADAM - Dobrá, ale jestli lžeš, půjdeš do pekla s nimi. Nábojů mám dost, to se neboj.

ALF - Já nemám proč se bát, madam Valmontová, jako vy jsem přežil svou smrt.

MADAM - Řekni mi vše, co o mně víš. Úplně vše, rozumíš?

ALF - Ano, tak tedy, měříte .... cm, vážíte .. kg, v pase máte ... cm, v bocích ... cm, přes prsa
.... cm, obvod hlavy ..cm IQ atakdále. (místo čísel něco v podivném jazyku mumlá,
naznačuje míry rukama a dělá přitom úšklebky. Madam ho pozná až podle čáry na zádech...)

MADAM - Ach, Ivane. Stačí. Jsi to ty. (obejmou se)

IVAN - Madam, madam, madam, já jsem tak šťastný, konečně zase spolu.

MADAM - To to ale trvalo, příště si musíme dát vědět, že žijeme.

IVAN - Ano, příště bych to nerad prožíval znovu.

REB - No rozumíš teď něčemu, Phile?

PHIL - Ne, sem z toho celý paf.

KAT - Madam, půjčte mi taky Ivana. No, Ivane já jsem věděla, že máte tuhý kořínek. (chce ho políbit)

IVAN - Před lidma raději ne.

PHIL - (vztekle) Máte pravdu, někomu tady by to mohlo vadit.

KAT - Já si to myslela, že žádný Alfréd vlastně neexistuje, a ten muž jak se tady plazil odpoledne si byl ty, Ivane, že jo?

IVAN - To byl Alfréd.

KAT - Vždyť já to věděla už od začátku.(Chce ho políbit)

IVAN - Když kouká Phil tak raději ne, jo?

KAT - Tak jo, nebo ne?

IVAN - Teď jo, nekouká

PHIL - Koho jsme vlastně zabili?

MADAM - Asi Alfréda. Ale neradujte se, trestu neujdete stejně, Ivan ho měl šíleně rád, i když
ho k němu, když o tom uvažuji zpětně, nic nepoutalo.

PHIL - Hej, co to děláš s mojí ženou?!!

IVAN - Musím říct, že jsme v sobě našli jakés takés zalíbení.

KAT - No, je lepší milenec než ty, Phile.

PHIL - Já už tě fakt zabiju, Ivane. Todle ti nedovolím.

IVAN - Moc se nezlobte. Půjdete na pár let do vězení za podvody a takhle alespoň víte, kdo
vám bude v době vaší nepřítomnosti pečovat o ženu.

KAT - To je co, Phile, tak pohov.

PHIL - Já...

MADAM - Víte, mám pro vás ještě jednu radostnou zprávu, Ivane. Slíbila jsem sice našim
rodičům, že to nikdy neprozradím a celý svůj život jsem to držela v tajnosti, ale teď nastal
okamžik, kdy je to nutné říct. A myslím, že to celé situaci jedině prospěje.

PHIL - Co to zase bude? (sedá si k Rebece)

REB - Klid brácha, možná se nás chystá připravit na to, že přijde máma s babičkou.

IVAN - To by mě zajímalo, jestli mě to zase tak šokuje.

MADAM - Myslím že ano, nechcete si raději sednout?

IVAN - Ne, když jsem takhle vzrušen, tak to máte vlastně jako s tamtím. Taky nevydržím sedět
a musím stát. Tak ven s tím, paní má.

MADAM - Potom, co to řeknu, nebudu tvá paní ani trošku.

IVAN - Ať je pravda jakákoliv, nebylo by vhodné uchovávat další tajemství.

KAT - To jsem na to celá napjatá.

MADAM - Možná bych, ale stejně měla být raději zticha.

PHIL - Už to řekni, ať můžu konečně rozbít držku tomu pitomečkovi, co se tam miliskuje s
mojí ženou.

MADAM - Není to tvoje žena, Phile.(Ticho)

PHIL - Co to? To už je extrém, to se ti vůbec nepovedlo. Máme přeci svatební smlouvu.

MADAM - A ta je napsaná na jméno?

PHIL - Phillip Valmont a Kathlen (přemýšlí) .Morrisnová.

MADAM - No, a ty nejsi Philip Valmont, v důsledku čehož nejsi můj bratr, ani její muž.

PHIL - To už není možný. Říct to někdo jinej, než vy madam, tak tomu nevěřím. A kdo vlastně jsem?

MADAM - To se ještě dnes dozvíš.

IVAN - Phil už není její muž?

MADAM - Tak, tak.

IVAN - Ty jsi volná, Kat, chápeš to, založíme rodinu, dům, dítě,.....(Při každém slově jí dává pusu)

MADAM - Promiňte, že vám ruším vysílání. Kathy už není volná.

IVAN - Prosím? To zase nějak nechápu já. To mi půjčte zbraň, ať se můžu zasebevraždit.
(bere si zbraň a hledá místo, kam by se střelil, nakonec si ji strčí do pusy.)

KAT - Jé, vždyť já jsem si nikoho jiného než tamhle Phila nebrala.

MADAM - Ale jste ve svazku s nositelem jména Phillip Valmont.

IVAN - (něco zahuhlá)

REB - Co?

IVAN - Ten je beztak mrtev, tady bejvalej Phil mu určitě v kojeneckém ústavu otrávil mlíko, a
pak se za něj vydával.

MADAM - Omyl, Phil žije. A je mezi námi.(všechny zraky se stočí na Ivana)

IVAN - Snad ne já? Ne, to je nemožné.

MADAM - Věřte tomu, je to pravda pravdoucí, jakože žiju.

KAT - O tom ale ještě pochybuju.

IVAN - Já teda nestačim koukat. To není možné.

MADAM - Ano je to tak, ty si Phillip Valmont, ten jediný a pravý.

PHIL - No, já čumím.

IVAN - Před chvilkou byla moje paní mrtvá, teď žije. Já miloval tuto ženu, byla jeho, hop sem
hop tam a je moje.

KAT - Ty si tedy Phil, Ivane. Já to věděla už od začátku. Já tě tak hrozně miluju, Phile.

IVAN - I já tebe, jsme svoji už roky a ještě jsme neprožili svojí svatební noc.

KAT - To se změní.

IVAN - To se musí změnit. Jak se to stalo? Ta záměna myslím.

MADAM - Víš, jak bych ti to řekla, no prostě ten pták, co roznáší děti, si spletl adresy.

KAT - Ti ptáci už dneska nic nezvládnou, ten Philovo byl taky na dvě věci.

IVAN - Já byl vždy obhájce toho, že už to je zastaralá metoda, která by potřebovala
zmodernizovat. Mohli by ty děti začít posílat třebas na dobírku, s možností vrátit jste-li
nespokojení. Madam, tedy teď má sestro, Phil, tedy teď Ivan, byl vlastně bratr Alfréda,
zesnulého Alfréda?

MADAM - Tak jest.

PHIL - Já tedy vlastně zabil svého bratra.

MADAM - Před časem bys bez výčitek zabil sestru a teď tě to s tím Alfrédem tak bere?

PHIL - Sestru jsem měl ještě jednu, ale bratra teď nemám žádného. Nemá pro mě cenu dále žít.
Zabil jsem bratra. Nemám ženu. (Vrhá se po otráveném víně)

IVAN - Počkejte! Zadržte! Ještě něco zůstalo nevysvětleno....Pozdě. (Phil pije, ale nic se
neděje, diví se a přihne si ještě jednou.)

REB - Co to? (Hledá něco po kapsách)

PHIL - Já mám asi dost tuhej kořínek, už mám bejt dávno mrtvej.

REB - No jo, já jsem to popletla. Tady je ten jed. (Ukáže totožnou lahvičku)

IVAN - A co jste tam tedy nalili?

REB - To byla moje ranní moč. (Phil vyprskne)

MADAM - A jaktože to s Alfrédem tak věrohodně seklo? Snad tedy taky žije?

IVAN - Ne, bohužel ne. Když jsem se s ním v hospodě sešel, řekl mi, že je vážně nemocen, a
že ještě dnes umře. Kdybych tohle nevěděl, určitě bych ho sem přestrojeného za sebe neposlal,
i kdybych věděl, že to není můj bratr. Ale to se mi nabídlo samo. Chtěli mrtvého Ivana, a tak
jsem z Alfréda udělal Ivana, řekl mu, co má udělat a poslal ho sem. Nikdo ten rozdíl nepoznal,
ani vy madam.

PHIL - Ale on zemřel hned, jak se napil.

IVAN - Nejspíš souhra náhod, která mé kamufláži přišla vhod. Divím se, že sem stačil dojít, měl
strašné bolesti. Bůh ho věčně opatruj. Amen.

MADAM - Bratře, intriky máme v krvi oba.

IVAN - Já to mám taky z těch románů. Tady není totiž nic jiného na čtení.

MADAM - Tak to tedy dopadlo nakonec dobře, vše je rozřešeno a...

IVAN - Kdepak, podívejte se na Rebecu, jak je smutná z toho, že je sama, když vidí nás, jak
jsme s Kathy šťastní, viď drahoušku. A podívejte jak to zlomilo vašeho dřívějšího bratra. Oba
jsou volní. To by šlo dát dohromady.

MADAM - Máš pravdu, Ivane, můžu ti tak říkat? Je to lepší než Phile, to rozhodně. Ale potom co nám provedli?

IVAN - Taky si svoje vytrpěli, a pravda mohla vyjít konečně najevo, díky nim. Odpusťme jim,
ať je vidět, že Valmontovi mají skautskou čest.

KAT - Ano, ať je vidět, že jsme lepší než oni.

MADAM - Ať je tedy po vašem, já také nerada trestám.

IVAN - Hej vy dva, nechcete si podat ruku, dát si pusu? Vidím na vás, že jste potom celý žhaví.

REB - To ano, ale to by byl přeci in.....

MADAM - Teď už právě ne.

(Reb a Phil se na sebe podívají a pak radostně vyskočí a obejmou se)

PHIL - Konečně spolu.

REB - Konečně můžem.

IVAN - Ale co vy madam? jediná jste zůstala sama.

MADAM - Já jsem ráda že mám vás, budeme si tady konečně žít všichni pospolu, jako rodina
a já mám pro vás ještě spoustu překvapení. Reb, vzpomínáš si na naši tetu, jo? Tak to nebyla
naše teta, ale naše maminka. Gerta, naše domnělá matka, byla vlastně naše babička. A abych
nezapomněla, tetička Berta je vlastně od narození strejda Bert.


K O N E C









Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter