Já, hrozně nerad se probouzím

Nejspíš na tobě něco je

Kdybych ti to tak uměl říct

Jenže těžko se mluví

Když obklopí tě sen

 

Máš dlouhé vlasy

A pletou se mi do očí

Možná proto už tě nevidím

Chvíli, okamžik před rozbřeskem

Utápíš se a já tě nezachráním

 

Jsi jako děvka

Co čeká na rohu Osvobozený

Asi ochmataná

Skoro vidím ty doteky

Otisky roztoužených pracek

Máš je všude a stejně jsi čistá

 

Tvoje vlasy

Skoro přes ně nevidím

Bude to tím větrem

Prach se mi lepí na čelo a tak mě napadá

Proč nikdy nepláčeš

Někdy, někdy je to hezký si tak trochu pobrečet

Zulíbat vzpomínku a pak

Pak praštit do stolu a bulet na celý kolo

A ptát se, proč na mne nemáš tolik času

Víš, jako na ostatní

A chci taky žárlit

A prokristapána chci tě hladit

Proč se jen vzpouzíš, táhni!

Nebo radši zůstaň, mám tě rád

 

Ráda provokuješ svět

Jednou se ti to vymstí

Jednou, jednou, bože, ať už je to brzy

Jenom pro mne!

 

Neodcházej

Já, hrozně nerad se probouzím

Ale nejsem sobec, jestli si myslíš

Jen mi dovol pro tebe dneska plakat

Naposledy

Ani to neuslyšíš

Snad umlčí mé vzlyky

Sten a bolest milování

Jako už mockrát

Jako stíny na zdi

Plakáty nad postelí

Tvůj pel na polštáři

A můj bratříček usíná