HRAD NEBES

(Schůzky s ozvěnou)

Myšlenky,

jak velký klíč od hradní brány,

mě vpouštějí na nádvoří,

široká věž se ke mně sklání,

na zázraky nevěřím.

Vcházím do paláce snů,

hostina je v plném proudu,

všechna místa obsazena,

volné je jen u posledního stolu.

Ta anglická smetánka,

vábí mě k nim usadit se,

však já … já

smutkem obracím se

smutně hledím ke dveřím.

Jsem kotě,

co ztratilo se,

na zázraky nevěřím.

Nikde nevidím tě čekat,

nikde nepluje tvůj stín,

teď vím jistě,

chtělo se mi plakat

u posledních lístků kopretin.