|
| |
 |
hluboko v zámku
Autor: westfood (Občasný) - publikováno 2.6.2001 (00:32:01), v časopise 5.6.2001
|
|  |
Občas v přítmí v zapadlém pokoji hluboko v zámku, sedím s hlavou v dlaních a přemýšlím. Ne snad protože bych byl zoufalý - mám hlavu v dlaních, ale protože tak mohu lépe cítit žár mých dlaní, tváře a čela. Ale i na ten neskutečný horečný plamen tepla, jež vyšlehá z temných hlubin, kde na dně vzniká nejzářnější světlo a proniká až do mé krve - občas ustane, slehne s krajinou, kterou obvykle vidíme z auta a ponořím se do myšlenek.
Tvoří barvy letní husté trávy, sladce červených jablek, chladu řek i s mimovolnými záblesky na hladině, stejně jak hustou modř obrazů či vzdušnou modř na letním nebi. Někdy barva přinese teplo červených odstínů snědých barev, otepy mohutných černých vlasů a kadeří, do niž zakousnem zuby a držíme to teplo, tělo života z nejkrásnějších koutů poskládané, šumící vlastním dechem, rozrývající prostor v krajinu snů. Držíme veškerou možnou váhu v jediném obětí, horký dech nám šeptá do ucha nejsladší rozkoše a přeci je možno skončit jak včela se slepenými křídli v malinové šťávě ve sladkém obětí, ale přeci je i možno se líbat věčně v krajině širé, kde se nepluje, ale chodí přes louku, kde šimrají stehna tiché doteky všemožných trav a spočinout v sobě, polibky syceni, mimo sen stvořený z barev, mimo sen ztemělích pokojů a rozpadajících se ulic a ztrouchnivělích těl (bez kousku zlata.)
A přeci, přeci se probudím v zámku z karet, s hlavou v dlaních, poslouchám jak vítr pluje kolem mého ucha, zašustí papírem, vrátí se k temeni, jako šíp mi proletí mráz páteří, zfoukne svíčku, jak oheň nejsuší kraj a vypluje oknem do zahrad zažloutlích a potemělích západem. A když slunce slétlo za hory a krajina je oděna tmou, přichází onen žár, co vzniká na dně v nejhlubší propasti, kam slézám pomalu protože se bojím že snad spadnu a kam bez jištění v nejhlubší tmě nahmatávám výstupky kam nohu uložit, kam ruku položit. Cítím ten žár, ale on netvoří světlo, je v mých dlaních a rozpaluje tvář, ale nerozsvítí tuto propast, abych si byl více jist, mám-li šplhat dolu či nahoru. Nebo skočit?
|
|
|
