Seděla jsem v jednom baru a kamarádka měla narozeniny. Bylo tam spousta lidí a všichni se dobře bavili. Každou chvíli jsem se podívala ke dveřím a když jsem to nečekala, stál jsi přede mnou a s úsměvem jsi se ke mně nakláněl, abychom se přivítali. Dali jsme si pusu a ty jsi si sedl jinam s klukama. Za okamžik jsi na mě zavolal ať si k vám jdu sednout. Takhle jsme strávili celý večer a bavili se vtipy a vyprávěním. Svěřili jsme se jak nám to neklape v jiných vztazích a já věděla víc než jsi mi řekl. No jasně, jsem přece ženská a ta si dokáže obstarat informace z různých zdrojů J. Večer končil a ty jsi nás šel doprovodit na tramvaj. Na Malostranské jsme se rozloučili a dohodli se, že zase strávíme Silvestr společně jako loni.
Potom dlouho nebylo nic a já za pár měsíců stála u Rudolfína, kolem létaly petardy, bouchalo šampaňské a za pět minut měla být půlnoc. Najednou jsi se tam zase objevil a mával na mě. Dali jsme si pusu a dívali se na ohňostroj, podávali jsme si láhev se sektem a všemu se smáli. Popřáli si šťastný a veselý a každý jsme odcházeli na jinou stranu městu, ale ještě než jsme se rozloučili, vrhli jsme se do náručí a …. Dávala jsem to za vinu atmosféře, a tak mi udělal radost tvůj telefon o pár dní později. Zase jsme se sešli na Malostranské a vyrazili si někam sednout. Domů jsme šli přes Karlův most a já Ti vyprávěla jak si máš u jedné sochy něco přát, že se Ti to určitě splní. S rukou nataženou na soše jsi na něco hrozně dlouho myslel. Taky jsem si chtěla něco přát, ale měla jsem strach, že bys na mě poznal na co myslím, a tak jsem to neudělala. Nejsem pověrčivá, ale asi to byla chyba, protože kdybych svoje přání vyslovila, teď bych neseděla u počítače a nepsala tenhle nekrolog.