Stránku připravil: xmark    Nefotografie. A jak dál?     V září byla skupinou uživatelů Totemu a několika dalšími vyhlášena soutěž Běžím s hovnem proti plátnu s tématem nefotografie, kontrafotografie, fotounderground. Tato událost vyvolala v místní sklenici vody menší bouři, asi jako by do ní někdo hodil šumivý aspirin.     Tam, kde jsme uvyklí křečovité snaze autorů zaujmout rychlým efektem (za nímž leckdy už nic dalšího nebývá), dávají nefotografové najevo až ostentativní nezájem. Jejich fotografie překvapí právě tím, jak nepřekvapivé na první pohled jsou. Běžné předměty denní potřeby zachycené v střízlivých situacích, scény na první pohled ničím zvláštní. Neutrální, zdánlivě popisná forma prostá vší vnějškové dramatičnosti. Ne-efektnost, ne-spektakulárnost, pomíjení technických aspektů fotografie, nezaujaté až flegmatické zobrazení skutečnosti.   z textu na stránce soutěže     Taffey: Naprosto nesouhlasím s filozofií, že vření pod povrchem je nefotografie. Naopak. Vření pod povrchem je právě ta správná fotografie. … To, že dnes frčí přesaturované barevné fotografie, akty žen v krkolomných pózách odhalujících nejintimnější intimno nehorázným způsobem či makra brouků a květin, to nemá s pojmy fotografie či nefotografie nic společného.   lipsky: Jinde řemeslníci počítají jetnotlivé pixely přepalů a hádají se o DOF. Tak tady to bude jak? Pravý opak? Čím technicky níž, tím lépe? Nebo snad,a to se bojím i doufat, půjde o to co je za fotkou?   z komentářů pod stránkou     Janahe: Předseda Arnošt galoo: Nechapu termin kontrafotografie. mi to prijde ze tenhle patermin vymyslela skupina paumelcu mozna za ucelem zmast kritiky. v tech pracich neni nic specifickeho co by je nejak spojovalo do jadne kategorie. nezatracuju tuhle novou kategorii protoze o ni nic nevim, ale jsem dost konzervativni na to abych ji prijal jako dalsi originalni smer ve fotografii. v podstate mohu nazvat kazdou druhou fotku co mam v compu nefotografie a delat hustej umeleckej xicht, a kdo mi dokaze ze to neni pravda?   Minerva: Podobně jako fotka paneláku není makro, pak třeba typická fotka z www.fotoaparat.cz není nefotografií. Saudek není nefotografie, Šibík taky ne... Termín nefotografie vymysleli kritici, aby mohli mluvit o tvorbě určité skupiny autorů.   Karhaj(sinner): Dá sa povedať, že je to lepšie, ako časté "výcvaky" digitálom, ktoré robí každý druhý bez ladu a skladu. Nemám rád tie "líbivé" fotky. Čo sa týka nefotografie, som rád, že to tu je.   z reakcí na diskusním fóru       brunoK: večírek   V diskusích, jak už to na internetu bývá, občas vzplanuly vášně, tak nějak kousek stranou však zůstával skryt jejich skutečný základ. Tedy to, co vlastně považujeme za dobrou fotografii. Nuže, dovolím si tvrdit, že existuje dvojí požadavek na kvalitní fotografii, požadavek obsahu a formy. Ponechme stranou konkrétní způsob naplnění tohoto požadavku -  ten je u každého jiný a v podstatě určuje to, čemu se říká vkus – protože to není pro následující zamyšlení nad nefotografií podstatné.   Bero: Autoportret   Existuje masa registrovaných uživatelů fotoserverů, kteří sami sebe deklarují jako fotoamatéry. Typickým rysem jejich „amatérství“ se zdá být to, že při naprostém nedostatku nosných témat tvorby cizelérsky pilují technickou stránku svých fotografií. Jinými slovy, neschopni obstojně se popasovat s požadavkem obsahu, vynahrazují si tento deficit snahou o formální dokonalost.   V protikladu k nim stojí fotografové, jejichž díla jsou prezentována jako nefotografie. Původním záměrem tvůrců, kteří tomuto novému směru dali vzniknout, byla „náprava“ široké fotografické veřejnosti ve smyslu přenesení pozornosti z formy zpět k obsahu. Tím, že formální stránce věnovali minimální pozornost, nebo byla forma v jejich podání přímo plánovitě pokroucena.     rozmar: z komínků   Otázkou, kterou si kladu, je životaschopnost tohoto směru a možnosti jeho dalšího vývoje. V řadě diskusí, které se zde na Totemu na téma nefotografie vedly, je patrná hluboce zakořeněná fixace mnoha identit na formu. Navzdory původnímu záměru, nefotografie je mnohými chápana jako „zmršená“ fotografie, formálně mizerné cokoliv. Od původní nefotografie se dostáváme k jejímu kvadrátu… Navíc se velmi rychle vytrácí punc výjimečnosti a možná se blíží chvíle, kdy se začneme topit v moři obsahového i formálního balastu a černobílé mazanice se stanou stejně zprofanovaným prvkem popkultury jako přesaturovaná skoromakra zahradních květin.   Z dějinného pohledu je fotografie stále ještě mladým a bouřlivě se vyvíjejícím médiem. Proto, vydáme-li se hledat poučení do hlubin minulosti, je lépe se rozhlédnout po výtvarném umění jako celku, abychom spatřili díla, která obstála v nemilosrdné zkoušce času a i staletí po svém stvoření k nám promlouvají, jinými slovy, stala se klasikou. Díla, která vidím já, naplňují jak požadavek obsahu, tak požadavek formy. Jaká díla vidíte vy?