SMALTART

  VE

  STODOLNÍ

        - Tak co, jaká byla?

        - Která?!

        - No přece Ostrava!

- Člověče, vlastně úplně skvělá! Ze začátku, teda hlavně přibližováním se k městu to vypadalo až na trochu příliš pokleslou romantiku, ale pak, vlastně je v tom děsná síla - nízký pěkný domy, fůra volnýho prostranství, samozřejmě i bloky socialistický zástavby, ale tramvajka si to pekně sviští, a najednou ty doly a vysoký pece - spící monstra - nevěřím že nedýchají...

- Moc dobrá - v pátek byla vlastné ještě jedna, taky v Moravskym muzeu, skvělej sklář Vašíček, hafo lidí mu přišlo, hráli tam Céline s Jirkou co s náma byli v létě ve Francii, jak řikám, po ruský filharmonii jsou jediný z koho mě mrazí v zádech, když hrajou. Přidali nový věci, starý upravili a najednou je ve všem nenápadná, ale skvělá gradace, co píseň to jak krásný milování...
- A ve Stodolní si byl?!
- Jasně. Nejdřív byla dole pod muzeem moc pěkná oslava. Víš co, je to úplná úleva moc bejt mezi a pokecat s opravdovejma borcema umění... Ale Stodolní jsem si stejně neodpustil. Je to ještě pár uliček kolem té proslavené, kombinace podniků pro turisty a cizince - ?!? - to víš, je už dost proslavená. Prostě kromě irský hospody a pár heren a striptýzovýho baru, jasně i bordýlek tam je, tak taky spousta hlavně milejch hospod, kde se fakt uměj bavit, prostě třeba celou noc jedou na baru karaoke a fakt je to dobrý.
- Tys musel ráno vypadat..
- Kdepak, na tiskovce sem byl včas a to sem stihnul eště vanu - za ty léta co ji nemám tak za ty dva dny třikrát - to bys neřek, takovej nenapadnej malej hotýlek ve Vítkovicích, a hle, pokoj pro dva s vanou jen pro mě!
- No dobrý, a co ta tiskovka?!
- Nic, nikdy jsem na nečem podobnym nebyl, občerstvo, fotografovali si nás a ti, co měli co říct, to řekli, a část z toho se objevila v novinách - asi je to tak normální... Pak ale prohlídka smaltovny, kde budeme dělat v květnu, tyjo, to sou úplný kráva plechy - skoro tři metry na jeden a půl, ale když jsem je pak viděl venku jak by případně vypadaly vystavený v exteriéru, tak je to nic moc, chce to něco pořádnýho, doufám, že to zvládneme...
- Počkej, vo co přesně de?
- Na tejden začátkem května se tam sjedem, je nás asi dvanáct, zastavěj kvůli nám výrobu, budem dělat přímo tam, pak snad v září by to mělo bejt vystavený před ostravskou radnicí a předevšim, aspoň jak řiká generální, pak snad turné po evropskej městech, aby si všichni sedli na zadek - což je úžasný, sem z toho úplně vzrušenej... Teď de vo to, to stihnout - myslím, že to dává netušený možnosti, postavit na náměstí úplný sochy z obrazů... takže snad je reálný aspoň v tomhle ročníku bejt první, kdo ty možnosti jasně ukáže, a i s časovým omezením by to mohla bejt malá bomba - jo, třeba takhle by to mohlo možná za rok vypadat v Praze -

- A o čem je teda tahle výstava?
- To je... Řekněme upoutávka, představení těch, co budou pak pracovat na květnovym sympoziu. Docela velka vystava to je, osm sálů, spíš velké věci, na vernisáži se mi to zdálo úplně velkolepé...

- ?

- No, dost lidí, hostesky s vínem, uváděl to Hemala - jak je malej, tak je dobře ukecanej, proslovy primatorů i generálních překvapivě svěží a k věci, hráli Merta s Levinskou - netušil jsem, že je tak dobrej, už sem ho léta neslyšel a ona taky moc pěkně pěje... Pak pár podpisů - to vždy potěší, pozvání do místní galerie skla - jak je to pěkný, tak je to drahý, a hurá do Stodolní!
- Zase?!
- No jéje! Moc prima hospůdka, to víš, svítila tam Plznička, ale stejně jsem si dal Ráďu, když už jsem tam, celý dřevěný, moc milá obsluha, a jak tak sedim na baru, mám celkem, teda když chci, výhled na dvě moc pěkný holky, co spolu tancujou, blonďatou a zrzavou...

- To ses chtěl dívat asi často, ne?!

- No nejdřív ani ne, jen to bylo prostě příjemný, ale DJ byl skvělej a fakt vidíš, že se všichni náramně baví, pořád tam proudí lidi a nakonec, ani nevím jak, teda vím, ta blonďatá se tak podívala, když jsem šel kolem, že si jdu pro tu zrzavou, a za chvíli tancuju s oběma... - Dobrý! A co? něco víc?! - Nó, něco jo. - A která? Zrzavá či blonďatá?!

- No hádej!

- Nevim... Počkej, kecáš....fakt?!!

- Nekecám. OSTRA VA! OSTRA VA!

P.S.: Ráno jdu od Elektry pěšky na pendolíno, furt se mi tu líbí a mám neodbytnej pocit, že nejen na Smaltart tu budu naposled a tak nakrátko... Prostě jedna Ostrava, a život je hra!