|
|
| |
 |
|
 |
|
Poezie II - poetické doteky
Zkamenělá Praha
Petr
Neony brouzdaj se
po kolena Prahou
ve světle modrém saku.
Na chodník
tu a tam odplivnou
pár pivních tácků,
turistů a jazzových not.
V půllitrech flámů
odzvoní noc,
nazdraví nedospánkům.
K ránu pak
(na odiv cizincům)
rozespalá Praha
zkamení úžasem. | |
|
| |
|
Poprava ctností
Orpheus
V skleněném poháru mých snů
rozpouštím na poctivost lék
za prahem bolesti se skrýt
přečkat tam další temný věk
Kdy supi moderního světa
zakrouží nad mršinou cti
kapitál práskne bičem z bolesti
a zařve „hubu drž a jdi!“
Na štítu pribita je odvaha
za hřeby z proradnosti
a pod ní dav hlupáků postává
vrhajíc kameny své zlosti.
Upřímnost s vytrženým jazykem
pomluvou navždy prokleta
po boku stojí s loutnou zlomenou
ten věrný přítel, poeta
Hladová Úcta, obalená dehtem
o berli, peřím pokryta
Nadutost mládí zírá na ni
a hrdě cpe se z koryta.
Nad nimi zrádkyně všech ctností
Láska oděná do zlata
pomalu skloní palec k zemi
a přitom kývne na kata...
| |
Vánoční jmelí
farářskej
Už zase budou Vánoce
a svět se poveselí!
A na ulicích ke koupi
už je zas krásné jmelí.
Snad snítku či dvě koupit mám?
Anebo svazek celý?
Málo se ví, že parasit
je tohle krásné jmelí!
Z korun živiny vysává,
až padne v zem strom skvělý.
Na úkor obrů vzkvétá zlo:
to tolik krásné jmelí.
A tak je to i s naší láskou,
vzkřikne můj hlas smělý -
já vzrostlý jako topol jsem,
ty krásná jako jmelí. | |
|
| |
Po nemoci
m6k
Hlava duní.
Zvony zvoní.
Vlajky vlají na špatný adrese.
V uších šumí
jako když bolehlav
po stěně
do džbánu s vínem leje se.
Nemoc.
Né moc nemoc.
Jen jako když něco končí
a nic nezačíná.
Nevím,
neznám,
nemůžu,
nedokážu
- příznaky.
Né choroba,
jen chyby v obraně.
Né umírání,
jen vlastní branky
v oslabení.
Ne, smrt to není.
Jen jako...
po zimě zima.
Jako když něco končí
a nic nezačíná.
Něco končí
a nic nezačíná... | |
Andante
Ilona
Křídla ulepených motýlů
na límcích košil
a stezky údolím
ve výstřihu dam
Neprodám lacino svůj pocit
poraněných strun
kytarovýho těla
Tenor za hradbami odříkání
vyje do všech stran
Akordy starých dynastií
usedají na katafalk
Ze strání potlesků
valí se láva
zbytnělého nadšení
a předstírané euforie
aby pohltila dav
Motýli vzlétnou
údolí se zúží
Tahle společenská
magorie
mi sžírá duši
a pije krev
Jen puchýřky od strun
na tvých prstech
mě chlácholivě
přesvědčují
že Hendrix
v nás
ještě žije | |
|
| |
Kontraindikace
Angel of hell
Víš Ty, že jsem zase v Nebi,
pozdvižen, stojící u mramoru,
vzdušná koule se valí vpřed metrem,
já tu stojím a nestojím, a mnoho dalších,
své blaho zahaluji do odhalení obscénosti úsměvu,
byl jsem obdařen Tvou prázdnou a plnou realitou,
slovy o kráse ohyzdné mé duše,
touze po vymanění se a úplném pohlcení,
netuším, jak moc jsem milován,
protože ani nevím, že ještě miluji,
celý týden Tě ztrácím, abych Tě opět objevil,
v nešťastné mlze za krásného slunného dne někde v oblacích,
podzemní šachtě pro odsouzence,
Tvá smrt čeká na milost,
tělo právě hraje poslední symfonii,
nástroje se mi zdají dosti rozladěné,
není stáří, umírá i mládí,
bolestné úsměvy nahradí rtěnky vrásek,
jen pro nás oba už zní kostelní zvon,
a duše ostatních tam pláčou,
proč je konec novým začátkem,
já chci jen "dost!" | |
LISTOPAD
stefan
V listopadu každý zjisti,
podle spadaného listí
že se konec roku blíží.
Dnům se brzy oči klíží,
noci černé jsou jak uhlí.
Nečinností svaly ztuhly,
mimo palce ruky pravé.
Myslíte si že je zdravé,
jenom z křesla, bez vstávání,
mačkat TV ovládání? | |
|
| |
"Unesto".Není to tak těžké.
angilek
Semknuté rty
a pohyby
bezbolestné dotyky Neználkových dlaní
Díky Bohu, že je tím, kým je.
Je bezprizorní loutkou
je igráčkem s poskládanou duší
je vypitou lahví vína
....ztělesněná vina.
Svědomí vybarvuje mi černá pastelka
štětec mi kreslí nevěru po šíji
ona je tvou ženou, já jsem tvá panenka
roli bezvládné mrkačky, v Arku mi ušili | |
| Psí vzpomínky
zjihu
vzpomínky jak věrní psi
přiběhnou na zavolání
k té osamělé staré paní
v šedivém domku na návsi | |
|
| |
| Říjen
Print
Chmýří se.
Po babím létu
babský pláč.
Za nehty černý půlměsíc
mám já
a havran v sadu
Strom
pod nímž se ukrývám
bičuje průvan
do nahých zad
za to, že opadal
a že tu moknu
V ulicích první demonstrace
chladu
a srážka s mlhou
a první mrtví v kalu
jsou dělnice
z úlu odnaproti
Na tváři chmýří se
babího léta žal
a v blátě
kde jsem chvilku stál
zůstaly míry na rakev
mým letním náladám | |
Jestliže se dlaně dotknou v prudkém protipohybu, tleskne to
čmelák
A co když se protnou?
Bude to ještě tenhle svět?
Nebo se ocitneš někde za horizontem?
Bude to ještě tenhle svět?
A nebo se s ním stane něco, co ho pozmění?
Na celý život. Až do mrtvol?
Jestliže se dlaně dotknou v prudkém protipohybu, tleskne to
A co když netlesknou?
A tiše se odrazí a odplují někam zpět, tam, kde ten příběh začal?
Budou se snažit znova a nebo to bude dostatečná zkušenost?
A to ticho je navždy pohltí!
Budou se ještě chtít vůbec někdy dotknout?
Takové tiché plížení
Jestliže se dlaně dotknou v prudkém protipohybu, tleskne to
A co když se neprotnou ani tiše neodplují?
Co když to tlesknutí vyjde naplno?
A začne znova svět!
Bude se to opakovat a stále dokola?
Od tlesknutí k tlesknutí. Takovejch ran snad svět nezažil!!!
Nebo se nakonec rozmašírujou docela? | |
* |
_JiKo_ | |
|
|
|
