Buch buch buch,

slyším jak mě volá

odkudsi z hloubi, z nitra, zdola,

skrz předsíně a napříč komorami,

jak bubnovaní na tam-tamy

tlumeně zní a přitom duní,

i hebkostí mi vzkazuje

a vůní,

když hrudníkem mi tepe do dlaní

jak sos své zoufání,

svou prosbu o naději, záchranu:

Stiskni mě, milý, dokud ještě biji,

ochran mě před tou agónií

nebo bít brzo

přestanu!