Zvonek  náprstníku  lže   ---

               oční  stíny  s  jedem

               skrývá  pod  zemí

               a  jen  v  noci  v  mírném  kolébání

               sladce  zavoní ...

               Zahrada  stojí  na  špičkách

               zná  už  své  výrostky  

               Jedem  netknutá

               po  douškách

               stahuje  bílý  obzor  k  sobě 

                      dlaněmi  zahřívá  život

               i  smrt   ---

                      Je  snad  jediná

               když  protiklady  mísí  s  gustem

               čarodějky

               a  sama

               zůstává  nevinná ...