Až uzraje čas,

vyměním křížek

za měsíční znamení

se štírem na krku

vyrazim do tmy,

jenom tak, sama

na baru budu pomalu upíjet

( a bude-li někdo chtít,

půjdu s ním utratit noc

a naposled vzbudit se v objetí)

a jestli ne,

vyrazím sama,

nočními ulicemi, s rukama v kapsách

nohy nechám plést, kam se jim zachce,

a za svítání už budu dál,

jako bych tu nikdy nebyla...

A pak?

Pak už nebude nic,

mé poslední sbohem

bude veliký flám...