Cítím své šílenství, svůj opuštěný hrad.

Chtivě otvírám uzavřenou místnost,

která vždy byla pod pečetí,

vedu tě za ruku, držím jen kost

Má slza zkamení v prstenu omezení.

Jen co smích toho okamžiku

posune ručičky hodin mimo čas,

svítání pochybnosti rozezní kohouta

Kruh šílených náhod víří.

Výkřiky rozhozené u mých bot

musím umlčet na důkaz pochopení.

Tajemno nahých vysvětlení vibruje vzrušením.