|
Není dne
a není hodiny,
kdyby mne
těšil mžik jediný,
jeho zrak
stále cítím v zádech,
je to strach,
jenž zažívám všade,
na každém kroku…
Slyšela
jsem, kam jsem se hnula,
manžela,
že jsem děsná nula,
urážel
mě a ponižoval,
do ráže
přišel – ubližoval
na každém kroku…
Refrén:
Já, či on,
kdo s koho,
je to hon
a mnoho
obětí…
Neznám smích,
radost jsem ztratila,
řekla bych,
už dost jsem platila,
dcerku svou
ze školky musím vzít,
„no, kurvo,
máš, myslíš, právo žít?“
Dobře ví,
kdy půjdu z kanceláře,
objeví
se – a z jeho tváře
vyčtu plán,
vydýchnout mi nedá,
odhodlán
je – stále mě hledá
na každém kroku…
Refrén:
Já, či on,
kdo s koho,
je to hon
a mnoho
obětí…
Vědomí,
nikdo nepomůže
v soukromí
nebát se muže,
je zlej sen,
vždyť mi nosil růže,
půjde ven,
zas mi na hrob může,
potěšen,
dát do vázy květy,
já jsem jen,
chtěla bez piety
vyhnout se cvokům…
Když chci spát,
čekám, kdy se vplíží,
prý se bát
nemám – bez potíží
zvládnu to,
prý mě soudy chrání
před krutou
realitou, zvláštní,
na každém kroku…
Refrén:
Já, či on,
kdo s koho,
je to hon
a mnoho
obětí…
|
