Znáte ty noce

kdy tma je jak chlupatá deka

z které nemůžete vylézt

Ty noce

kdy v zádech cítíte tíhu

která vás leká

noce

kdy dlaň je měkká

V těch nocích splín vám sedá po boku

a galantně vám dělá společníka

v oku, které nenaříká

číhá divná touha skrytá

a ty měkké dlaně pálí

V povzdálí tušíte myšlenku

která by vás možná zachránila

jenže vy se jí bojíte

vy z ní máte strach

vy nevíte, co vás od ní čeká

a je vám náhle blízká

ta chlupatá deka noci

kdy se cosi dusí

a dlaň je tak měkká

Jenom kdyby tak nepálila…

Cožpak to musí být?

Skrýt se někam

nebo utéct před pocitem, který leká

Probůh, na co vlastně čekám?!

Jako by to mělo cenu

věřit, i když není čemu

probdít noci s blbým splínem

klínem tušit vlastní vinu

nevykonaného činu

když tě měkké dlaně pálí

V takových nocích slzy vysychají

a vůbec je vody nějak málo

Kdyby se probůh aspoň něco stalo

jen aby nebylo tak prázdno

Kdybychom se aspoň báli tmy

tak jako když jsme byli malí

Teď uleháme slepě do tmy

a jen ty dlaně nenasytně pálí…