|
Sedím na obrubníku
u cesty na Copacabaně
a koukám do prázdna.
Začíná mě to bavit
valit si v hlavě oblázky.
Skládat je do podivných tvarů.
Na kytaru hraje v dálce
krásnej mulat bosa novu.
Chlapi na mne pokřikují
pikantní poznámky.
Prý…pěkný bikiny.
To určitě.
Nepokrytě mi koukaj na zadek.
Jejich svět je jinej
než ten můj
co si v něm bloudím poeticky.
Myšlenky mi utíkají
vlastně jako vždycky.
Přemýšlím o životě,
jeho stezkách, o novým dřevorytu,
vlnách v moři, hitu El Negra, o lásce.
Fakt…chci milovat vší silou
jak sopka.
Nepopálit.
Potěšit.
Červeným vínem být.
Slunce bodá mi
do rozvoněný pleti.
Děti hrají fotbal v písku.
Bosky.
Božsky se uměj smát.
Jdem večer tancovat ?...
Ptají se mě dva z čokolády.
Tady kousek je největší latin diskotéka.
Mezitím cvičí zdvihy
na dřevěný hrazdě,
co je na každý pláži.
Kult těla.
Mužství a ženství
je tu takový státní náboženství.
Říkám si pro sebe
jednou chci hořet nablízku svýho muže.
Ano…až bude čas.
Nejdu dnes do stínu.
Jo…kluci
dám si s váma Caipiriňhu
z limetek a pravý Cachasy.
Na řasy mi padl stín Corcovada.
Ráda se vracím
na jeho úbočí.
Je to tam zvláštní.
Prales v centru velkoměsta.
Jsem holka z jinýho těsta,
ale sambu miluju.
Ty jsi Carlos Antonio ?
Krásný jméno.
Rio mě pohltilo zcela.
Boky samy malují mi leporela,
když se v chůzi houpou
jak u místních žen.
Jsem tu teď doma…
a jsem dívka z Ipanemy.
Obrigada Rio !
Usmívám se s nima
a navíc…nebývá tu zima.
| 
