Krátká ukázka z románu listy Dávné kroniky - díl první: Òrovo putování

Dlouho se mí skřeti ubírali mrtvou krajinou, zbavenou života sirnými výpary, prostou potravy i pití. Teprve pohledem z osamělé hory zjistili, že navíc se ubírají i špatným směrem a obrátili se k úrodné, život slibující krajině…

Putovali jsme několik dní, šetřili jsme rozvážně vodou a pomalu jsme se přibližovali k zelené krajině před námi. Neměli jsme již zásoby, ale díky vraní polévce a vnitřku kostí jsme byli posíleni na cestu, takže se nám šlo radostněji, cíl byl na dohled. Dêpidos nám vyprávěl spoustu příběhů a zpíval písně. Zakrátko jsme viděli hranici mezi Mrtvou planinou a již živou krajinou. Ženy i přes svoji slabost byly stále napřed, měli jsme co dělat s nimi držet krok. Konečně jsme dorazili na pokraj planiny. Tam již řeka byla plná života, opět jsme viděli duhovce, kteří se vyhýbali ohavné vodě a proháněli se v průzračné vodě proti proudu a zpět k rozhraní s mrtvou řekou. Vyskakovali z vody, lapajíce po drobném hmyzu, poletujícím nízko nad hladinou.Ulovili jsme si jich pár, pojedli je a vyrazili dál.

Všude kol nás již rostla svěží tráva, na stromech vyráželo mladé jehličí a na holých listnatých stromech pučily listy a zárodky květů. Kráčeli jsme několik dní, na jednu noc jsme se usadili v ostrém ohbí řeky v jeskyni, kterou jsme právem nazvali Jeskyně dlouhých krápníků. Příjemně a pohodlně se v ní spalo. Amar se přejedl duhovců, které jsme si ten den ulovili, takže celou noc ze sebe vypouštěl smradlavý, přímo ohavný puch. Spal proto venku. Když se k němu přiblížila Ninrut s pochodní a zabodla ji k jeho nohám, Amar si zrovna ulevil. V tu chvíli plamen pochodně krátce mocně vzplál a po ztichnutí mocného troubení jeho ulevení opět pohasl. To vše viděl Aenleb a ani on, ani nikdo z nás si nedokázal tento jev vysvětlit. Nechali jsme přemýšlení a raději jsme spali.

Ráno jsme se probudili časně, a proto jsme také i brzy vyrazili. Amara již přešlo jeho ulevování, takže se mohl zdržovat v naší skupince, nemusel být několik stop za námi, jak jsme se minulého dne dohadovali. Po několika dnech cesty jsme dorazili k rozdvojení řeky.

Ano, i tak lidské, přesto však literaturou opomíjené projevy trávení, se projevují u mých skřetů