|
| |
 |
|  |
|
Tohle mi jedna dívka (unavená a hledající tu správnou
Cestu) pošeptala při západu slunce, když se na chvíli
zastavila aby si odpočinula:
Připomínáš mi moře
i když moře je moc velké,
spíš Jezero nebo Fjord,
ano Fjord; to je to pravé...
Tak hluboký,
že na dno ještě nikdo nikdy nedosáhl,
může tam být ukrytý poklad,
nádherný na pohled,
rozmanitých a hravých barev
a když svítí sluníčko,
odráží se od něj duha.
Vidím tu krajinu,
přicházím až k samé vodě,
skály a všechny stromy mne skryjí
a já můžu brečet a křičet.
Svléknu se; skočím do ledové vody,
a rozum šeptá: Vylez ven!.
Když vystrčím ruku, je mi zima
a tak se potápím a je mi příjemně.
Šeří se: Musím jít…
Vycházím z vody,
sedám si na kámen
a pozoruji příliv,
je to nádhera,
voda se mě chce dotknout…
Odcházím a ohlédnu se,
je to tak riskantní a zároveň krásné,
Na tomhle místě v dávných dobách,
kdy jsem já tu ještě nebyla,
byl jiný život,
jiné lásky - tak jako bitvy.
A někde tam dole leží spousta pokladů;
meče, lodě i lidé.
Je to mystické a zároveň všední…
A tohle jsem pošeptal já jí, když jsem hledal ty správný
slova a odvahu jí říct, že nemá nikam chodit, že budu rád
když zůstane a když budeme mít alespoň kousek tu cestu společnou:
Chci být tou vodou,
chci být tím mořem,
tím vším a rád…
Budu se dotýkat tvého nahého těla
a mazlit se s tebou;
nadnášet tě
a hlídat tě - aby jsi se neutopila.
Ty se proměníš v malou mrštnou
a krásnou zlatou rybku
a na břehu je spousta rybářů,
kteří by tě chtěli ulovit,
Přetrhám jim vlasce,
aby jsi navždy zůstala
jen jejich nevyplněným toužícím snem.
Chci tě mít pro sebe,
jsi mojí zlatou rybkou
a přání si budeme plnit vzájemně
jednou já tobě - jednou ty mě…
Ponesu tě proudem, až dojdeme k místu
kde do moře při západu vstupuje slunce.
Tam jsou pohřbeny ty poklady,
my jsme je našli a nechali je tam,
protože nejsou důležitý,
jenom zaslepují a jenom studí…
Pravým bohatstvím je tvoje blízkost;
chci tě držet za ruku dotýkat se tě a hřát tě,
tak jako ty mě…
Jsi zlatá rybka
a na hlavě máš korunku z duhy,
jedna barva (ta nejkrásnější)
v ní chybí…
Máš ji v srdci.
Já tajně doufám,
že mi jednou dovolíš vzít do dlaní
nejen tu ukrytou barvu duhy,
ale hlavně to srdce,
protože bez něj
je pro mě ta barva
bezcenná a zbytečná...
|
|
|
