Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 1.12.
Iva
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Citáty
 > Citáty
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
První lesy (Solženicyn, Václavek, Bondy, Fromm, Zajíček, Topol, Lustig, Šebek, Kulka, Jung...) z kolekce Lesy...
Autor: Petr Vaněk (Občasný) - publikováno 27.9.2003 (00:27:45)
další v kolekci>

                                                                                                        

 

O b s a h :

 

1) Tomáš Seidl

2) Romain Rolland

3) Alexandr Solženicyn

4) Friedrich Nietzsche

5) Ivan Vyskočil

6) William Shakespeare

7) Jan Patočka

8) Fjodor Michajlovič Dostojevskij

9) Ivan Martin Jirous

10) Vladimír Václavek

12) Egon Bondy

13) Erich Fromm

14) Pavel Zajíček

15) Jáchym Topol

16) Arnošt Lustig

17) Thomas Stearns Eliot

18) Iva Pekárková

19) Jan Nejedlý

20) Karel Šebek

21) Arnošt Lustig

22) Raymond Carver

23) Tomáš Kulka

24) Milan Kundera

25) Stendhal

26) Carl Gustav Jung

 

 

 

1) V duhé části (filmu) pak (předkládá) existenciální meditaci, z níž vyplývá, že na přelomu tisíciletí je jednodušší pustit si druhého člověka spíš do těla než k tělu.

 

Z recenze filmu Intimita; Tomáš Seidl: Smysl života zabloudil do kina, UNI 3/2002, str. 23

 

 

 

2) Lucie zdvihla ukazováček ke rtům, aby mlčel.

“Vím, to všechno vím, ale nechci na to myslit.”

“Vy na to nechcete myslit?”

“Nechci,” řekla. A po chvíli mluvila dál:

“Žít se musí... Jakmile člověk mnoho myslí, přestává žít...”

 

Romain Rolland: Petr a Lucie, Praha 1975, str. 28

 

 

 

3) Oleg by si byl docela rád k Šulubinovi přesedl: vlastně si ještě ani jednou neudělal čas, aby s ním ztratil kus poctivé řeči, ačkoli o to stál, protože z lágru věděl, že ti, co nejmíň mluví, mají zrovna co povídat.

 

Alexandr Solženicyn: Rakovina, Praha 1992, str. 378

 

 

 

4) Ze všeho, co je napsáno, miluju jen to, co kdo píše svou vlastní krví.

 

Friedrich Nietzsche: O čtení a psaní in Tak pravil Zarathustra, Olomouc 1995, str. 34

 

 

 

5) Nejde o to jen tak něco napsat a potom to jít přečíst. Jde o to napsat a potom číst takovým způsobem, abych se hlavně já sám dovídal, co jsem to napsal.

 

Ivan Vyskočil: Veřejné autorské čtení jako nutná, završující i iniciační fáze autorské slovesné tvorby in Krok k autorské existenci. Sborník referátů z konference o tvůrčím psaní, Praha 2002, str. 62

 

 

 

6) Pravda-li že dobrému vínu netřeba věnce, jest také pravda, že dobrému kusu není třeba doslovu.

 

William Shakespeare: Jak se vám líbí, Praha Nakladatelství J. Otty (rok vyd. neuveden), str. 127

 

 

 

7) Který je však život, jenž se sám mrzačí tam, kde na pohled je plný a bohatý? Odpověď musí být přímo v otázce.

 

Jan Patočka: Je technická civilizace úpadková, a proč? in Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha 1990, str. 107

 

 

 

8) I. Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce.

II. Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichocení.

 

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest, Praha 1977, str. 227, 408

 

 

 

9) Jenom když cítím

          labutí letících perutí

          dotek

          uvědomuju si

          že jsem dobytek

 

Ivan Martin Jirous: J. Ř.-N. in Magorova vanitas, str 15, Brno 1999

 

 

 

10) Už sama schopnost něco vyjádřit a zformulovat je očištěním.

 

Lukáš Jiřička: Vše se stává jedním (Rozhovor s Vladimírem Václavkem), HIS Voice (3/2003), str. 12

 

 

 

12) To, co tvoří kýč kýčem, není nasládlost barvotiskových obrázků a textů, jimž se smáli naši dědečkové, ale absolutní odhlédnutí od dramatu člověka.

 

Egon Bondy: Tvorba a mravnost in Analogon 17 (Tvorba a morálka), Praha 1996, str. XIII

 

 

13) I. Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme.

II. Dětská láska se řídí principem: “Miluji, protože jsem milován.” Zralá láska se řídí principem: “Jsem milován, protože miluji.” Nezralá láska říká: “Miluji tě, protože tě potřebuji.” Zralá láska říká: “Potřebuji tě, protože tě miluji.”

III. Víra a moc se navzájem vylučují.

 

Erich Fromm: Umění milovat, Praha 1966, str. 26, 36, 95

 

 

 

14) marný je putování

k vrcholu

když kořeny

zarůstaj do bahna

 

Pavel Zajíček: Zvěstovatel smrti in Texty z let 1973 - 1980, Praha 1990, str. 63

 

 

 

15) Stát, který chce kontrolovat to, co si myslím, co říkám a co čtu a kam cestuji, takový stát je můj nepřítel. Nutí mne, abych se proti němu pořád vymezoval, a už tím se mnou manipuluje.

 

Jáchym Topol: Když je stát proti mně in Stát proti mně. Bulletin společnosti Člověk v tísni, místo ani rok neuvedeno, str. 2

 

 

16) I. V básních je zapomenutý nebo ztracený smysl věcí.

II. “Není to otázka dobra a zla, správně nebo nesprávně,” dodal pan L. “Je to otázka světa, do kterého ses narodila a kde se zabíjí, jako se vždycky zabíjelo a možná se bude ještě dlouho zabíjet. Ale tváříme se dlouho jako slepí, nechceme vidět svět, ve kterém se zabíjí. A proč se pořád zabíjí, na to nás ani nenapadne se zeptat, abychom si náhodou nemuseli odpovědět.”

 

Arnošt Lustig: Nemilovaná, Praha 1991, str. 87, 151

 

 

 

17) Myšlenkou na klíč utvrzujeme se ve svém vězení.

 

Thomas Stearns Eliot: Pustá země, Praha 1996, str. 63

 

 

 

18) Oba jsme všechny ty texty dokonale znali, nejednou jsem se přistihla v metru či autobuse, že si broukám jednu z jeho vyzývavých melodií - a přece jsme je poslouchali znova a znova, protože znova a znova jsme v nich nacházeli bolest a v té bolesti sílu.

 

Iva Pekárková: Péra a perutě, Praha 1992, str. 23

 

 

19) V té době začíná Karel tropit divoké kousky. Jako ošetřovatel se pokouší několika pacientům pomoci k útěku za hranice, je zadržen a po nezdařeném pokusu o sebevraždu internován ve stejném ústavu jako pacient. Není náhoda, že nedlouho poté přichází Andre Breton s objevem analogie, když chce přátelům popsat lva a má při sobě jen sirku k zapálení cigarety. Ukáže, že i v sirce je obsažen lev, zvláště potom, co ji rozžhne a plamen dodá vlající hřívu. Tak jako je jedno obsaženo v druhém, je i v ošetřovateli latentně přítomen pacient.

 

Jan Nejedlý: Tanec na žiletkách (Doslov ke knize Karla Šebka Dívej se do tmy, jak je barevná), Brno 1996, str. 129

 

 

 

20) Kopu do psacího stroje, aby psal líp než já...

 

Karel Šebek: Ruce vzhůru. Citace z díla v doslovu Šebkovy sbírky Dívej se do tmy, jak je barevná, Brno 1996, str. 132

 

 

 

21) Co je to talent? Talent je schopnost rozeznat tři věci tam, kde si ostatní všimnou jen jedné.

 

Arnošt Lustig: O tvůrčím psaní a jak je učit in Krok k autorské existenci. Sborník referátů z konference o tvůrčím psaní, Praha 2002, str. 13

 

 

 

22) Opile přemítal, jestli to tak je i u jiných lidí - že v drobné životní příhodě spatří zárodek katastrofy, která jejich život nasměruje úplně jinak.

 

Raymond Carver: Buď, prosím tě, zticha, Praha 1996, str. 16

 

 

 

23) I. Pravý umělec nemá zájem o předem zaručený efekt.

II. Kýč jako takový nikdy nic nezpochybňuje, žádné otázky neklade.

III. Kýč je vždy naprosto vážný; proto je směšný a patetický. Ironie je největším nepřítelem kýče.

IV. Osobně se domnívám, že sterilnost módních trendů soudobého vizuálního umění i krize, kterou tato umělecká oblast prochází, nejsou ničím jiným než důsledkem nekritického přijetí předpokladu, že samotné zpochybňování umění či kladení otázky, co je to umění, je uměním.

V. Kapitalistický kýč volného trhu je zákonitě efektivnější než kýč komunistický. Mnohé výrobky si již nekonkurují kvalitou, ale reklamou, která je prodává. (...) A protože kýč hledá nejnižší společný jmenovatel, "nejkvalitnější" často znamená nejbanálnější.

VI. Jsme tedy odsouzeni (v estetice i v politice) k životu s kýčem? Do jisté míry ano. Kýč nelze zcela vymýtit. Nebylo by to ani žádoucí.

 

Tomáš Kulka: Umění a kýč, Praha 2000, str. 61, 147, 148, 170, 228, 230

 

 

24) I. Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek s očí a on pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.

II. A primář se znovu obrátil na Flajšmana: “Kdyby byl člověk odpověděn jen za to, čeho si je vědom, byli by hlupáci předem zproštěni jakékoli viny.”

 

Milan Kundera: Směšné lásky, Brno 1991, str. 12, 87

 

 

 

25) I. Každá skutečná vášeň myslí jen na sebe.

 

Stendhal: Červený a černý, Praha 1974, str. 225, 230

 

 

 

26) I. Vzhledem k osobní prestiži, kterou stěží můžeme přeceňovat, znamená možnost regresivního rozpouštění v kolektivní psýché nebezpečí nejen pro vyznamenané individuum, ale i pro jeho následovníky. K takové možnosti dochází nejspíše tehdy, je-li dosaženo cíle prestiže, totiž obecného uznání, čímž se z osoby stává kolektivní pravda. To je vždycky začátek konce.

II. Velké společenství složené ze samých znamenitých lidí se ve své morálce a inteligenci podobá velkému, hloupému a náslinickému zvířeti. Čím jsou organizace větší, tím nevyhnutelnější je jejich nemorálnost a slepá hloupost.

III. Bez svobody nemůže mravnost existovat.

 

Carl Gustav Jung: Osobnost a přenos, Brno 1998, str. 43, 46

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Unge (Občasný) - 27.9.2003 > Tohle chce při čtení opravdu trpělivost, aby se člověk nad každým moudrem zamyslel. Asi bude málo takových, kteří budou s uvedenými citáty nesouhlasit
Body: 5
<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 27.9.2003 > je toho hodně, to je pravda...
<reagovat 
nnnnnn (Občasný) - 28.9.2003 > Jo, paráda.... některé se mi líbí hodně (hlavně Eliot a Shakespeare)... ten Nietschze, to není zrovna nejlepší vytržení z kontextu :-).

Ale všechno to stojí za přečtení. Snad entre nous od Stendhala je vynikající Deník a Korespondence!!! Miluji Stendhala ČLOVĚKA bláznivě :-). Ostatně i jeho ateismus je non plus ultra :-), od něho pochází bonmot: co ospravedlňuje Boha? pouze to, že neexistuje!

:-)
<reagovat 
nnnnnn (Občasný) - 28.9.2003 > Zapomněl jsem hodnotit :-). Ostatně nezdá se Ti princip citátů obecně poněkud kýčovitý neboli SineNOBilitatis.

:-)
Body: 5
<reagovat 
 Petr Vaněk (Občasný) - 28.9.2003 > BorisCvek> jak to s těmi citáty vlastně je? jsou to takové moje poznámky z textu, kdy při čtení mi mluvil autor z duše, kdy jsem si uvědomil tušené, anebo mi potvrdil vědomé (Pekárková). některé citáty jsou ale (metaforicky) symbolické (Stendhal) nebo (historicky) kontextové (Rolland)... je jich povícero druhů, každý má v sobě něco... zkráceně: jsou to myšlenky, od kterých se v mé hlavě odvíjí filozofující dialogy, omakávám si je a zkoumám je. a jestli si z toho někdo něco vezme... ?!
<reagovat 
 nnnnnn (Občasný) - 28.9.2003 > Petr Vaněk> OK :-)
<reagovat 
T.B.Š. (Stálý) - 30.10.2003 >  Je to velmi zajímavé
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2 3 4
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter