Na podzimních ptácích mě udivuje,

   jak krouží nad neznámou krajinou,

     nad temnotou, co se hroutí,

       nad srdcervoucí planinou

          lidské hloubky opovržení.

A ráno vyzradí

   poslední můj stín

     to ráno vyzradí

       široký, promarněný splín

           Jen ptáci v povzdálí

             ti ptáci černí v povzdálí

                volají: What that had to mean?!

Na poslední cestě mě zastaví

   tichá píseň šeré půlnoci

      a teskné zvuky z kostela,

         ty teskné zvony z kostela,

            šeptají mi klamné jistoty…

A rosa luční prolhaná,

  namluví ti, že to bylo naposled,

    a rosa ráno prolhaná

      dí, že opustit mě máš.

         A ptáci temní poznání,

           ti ptáci temní poznání

             litovat nás nebudou,

                až přijde jejich čas.