|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Adam mrštně a bez zaváhání lezl nahoru, i když ho na žebrech pěkně bolelo. Vytáhl se na vršek jiné tři patra vysoké haldy beden. Byly v nich kovové autodíly. Odtáhl jednu ke kraji. Krabice vážila dobrých stodvacet kilo, ale byl sto ji postrkovat.
Dole v uličce něco vydalo pronikavý, řezavý výkřik, napůl vzteklý, napůl vyzývavý.
Adam se naklonil přes krabici, kterou dosunul ke kraji, zamžoural dolů a uviděl, že celý Jack Triner teď už má podobu ohavného hmyzu, bylo to něco mezi stokilovým švábem a kudlankou nábožnou.
Najednou se obličej té věci, lemovaný chitinovým krunýřem, protočil a podíval přímo nahoru na Adama.
Svrhl krabici přes okraj. Ztratil rovnováhu a málem sletěl s ní. Odpotácel se od okraje, zakolísal a pak padl na zadek.
Krabice s hromovým rachotem dopadla na podlahu.
Adam se po čtyřech rychle doplazil k okraji, podíval se dolů a spatřil, že Trinerova hmyzí forma sebou vrtí a snaží se osvobodit zpod trosek rozbité krabice, které ji na chvilku uvěznily.
Vstal a začal rychle přesouvat váhu sem a zase tam, až se těžké bedny pod jeho nohama rozhoupaly. Za chvilku se kolíbala polovina stěny a celý sloup beden pod ním se nebezpečně nakláněl. Dal do toho zběsilého tance zkázy ještě více síly a pak, právě ve chvíli, kdy se horní řady začala kácet, přeskočil. Přistál na vedlejší stěně z beden, která se také nakláněla, ale držela, a padl na všechny čtyři, do dlaní se zarylo pár velikých třísek, ale v téže chvíli také uslyšel, jak do uličky za ním s rachotem dopadá aspoň půltucet těžkých beden, takže výkřik, který vydal, byl spíš vítězný než bolestný.
Otočil se – tentokrát se plazil už úplně po břiše - a dostal se k okraji.
Pod tunou trosek nebylo Trinera vidět. Přesto nebyl tvor, schopný měnit svou podobu, mrtev, o tom, že přežil, svědčilo zuřivé nelidské ječení. Hromada se hýbala, jak sebou hýbal a snažil se prodrat ven.
Adama uspokojilo, že aspoň získal nějaký čas, a tak vstal a přeběhl po celé délce po vršku řady beden až na konec a začal slézat. Pak spěchal do jiné části skladu.
Cestu si vybíral náhodně, ale přesto proběhl kolem napůl rozbitých dveří, kterými Triner vnikl do budovy. Triner je zase zavřel a navršil před ně několik na první pohled dost těžkých beden, aby Adam nemohl snadno ani tiše uniknout. Bezpochyby také poškodil ovládání roletových dveří v čelní stěně skladu a dal si záležet, aby zablokoval i další východy.
To ses nemusel obtěžovat, pomyslel si Adam.
Neměl vůbec v úmyslu to sbalit a utéct. Jako policista byl povinen to s Jackem Trinerem skoncovat, protože Triner znamenal pro město, pro jeho klid a bezpečí nesmírnou hrozbu. Adam pevně věřil v povinnosti a v odpovědnost. A taky…jistě, nikdy to zcela otevřeně nedával najevo, ale byl rád, že mu tak říkají – Tvrďák, dělala mu dobře pověst, která tu přezdívku provázela, nikdy by nedopustil, aby zklamal a nežil podle ní.
A kromě toho jej sice tahle hra začínala trochu unavovat, ale stále se bavil.
*****
|
|
|
