No, z buddhistického pohledu nemají věci ani bytosti žádnou trvalou podstatu, tedy ani písek. Říká se, že jejich podstata je "prázdná", nebo že prostě nemají nezávislou existenci. To ale neznamená, že se "neprojevují". Není to jednoduchý, tohle vysvětlit.

Tahle mě zaujala. pěkná.

*

Vida, "čtenář" se nám opět probral k aktivitě, tentokrát zřejmě z útrob Ústavu pro českou literatutu nebo z nějaké katedry českého jazyka při Filozofické fakultě. Přišel poučit kdo co ví a neví, proč je/není básníkem, o čem je co v literární teorii, ale hlavně... co VÍ on sám.

Je to tak komické, jak se snaží... rozhodovat, soudit, poučovat. Počkám si na jeho vlastní tvorbu, bude to myslím velmi přínosné a poučné.

Aha, tak je mi to trošku jasnější. No, mně byli Konfuciánci vždycky cizí a celkem se mi líbily žerty na jejich účet v některých textech spojených s Mistrem Čuangem. Jen jsem nějak nepochopil ten " doklad vztahu velkých osobností konfucianizmu k buddhizmu", to si budu muset víc načíst, o těchhle vzájemných vztazích vím velmi málo.

Díky moc. Kdybys měl nějaké kratší překlady (hlavně básnické, ale nejen) - a líbil se ti můj nový blog, budu za poskytnutí překladů rád.

Když už mi "konkurence" tento překlad vyfoukla.

Viz. www.cchi-lin.blogspot.com .Chtěl bych z toho "blogu" udělat spíš něco jako místo setkávání.

Však jo, Lei. Mě by celkem zajímalo, čeho to byl "mistr", ten autor, esejista. Konfuciánec? Zdá se mi skvělé, že takto překládáš. Oghledně autora - zajímá mě to proto, že mi trošku unikla motivace toho autora, jen z toho koukalo, že poklonkoval (jak bylo v Číně i jinde na Východě před autoritou zvykem) a nepřál si šíření buddhismu. Ovšem (bohužel) krom pověstí, dohadů a drbů toho argumentačně moc neshromáždil.

Lidová recepce a praxe jakéhokoliv náboženství a duchovní cesty je vždy adekvátní představám vzniklým na dané úrovni inteligence, intuice a pochopení. Proto se dějí excesy. Kdyby měli pozdější vyznavači Kristova učení jeho úroveň "duchovního pochopení", nemohli by se dodnes někteří dobrovolně masochisticky přibíjet na kříž atd. Našli by si vyšší cestu, jak se Kristovovu učení přiblížit.

Mám jen otázku: když píšeš, že je známo, že Chan Jü buddhismu nerozuměl, jakou hodnotu ohledně "buddhismu"(krom literárně archivní) ten článek má? Jako svědectví doby? Pak jsou tu totiž pomatenci, co buddhismu nerozumí, nezajímá je, ale jaksi jim vadí - nevědí o něm ani tolik, co Chan Jü, ale budou tohle vydávat za směrodatný pohled.  Tedy tím nechci zpochybňovat, jak to někdy bylo v praxi, jen říct to, že pro povrchní všeználky-neználky je to vodítko, aby hlásali hlouposti (čemuž ovšem samozřejmě nelze bránit).

Nicméně nebudu dál k tomu plkat: tobě díky za skvělý překlad zajímavého textu. Kéž je jich víc.

Překlad je fajn, obsahově je text zavádějící, spíše komický , než věcně chápající. U samotného autora je vidět, že mu "buddhismus" prostě vadil, takže jakápak věcná polemika. Je to podobně jako u nejmenovaného zdejšího "křesťana", který se snaží spíš zesměšňovat, co nechápe, než se vzdělat v tom, s čím vede polemiku. Autora článku jak vidno zajímali viditelně vnější stránky a drby (říká se). Pokud by buddhismus měl být považován za učení barbarský národů, pak by za ně musel být považována třeba taková Indie Véd a Upanišád, což vyznívá dost legračně. Všichni, kdo mají základní povědomí ohledně buddhismu ví, že "Buddhovi nikdy nikdo nesloužil", on sám nikdy po nikom nechtěl, aby ho uctíval a vše co si někteří lidé sami později o něm obřadně "zdůvodnily" bylo u takovýchto dáno úrovní jejich mysli a náhledu na Buddhovo učení, a jejich vlastním převědčením, nikoli samotnou naukou. Dodnes jsou různé úrovně - někdo chce požehnání skrze šál kolem krku, někdo chápe, že důležitější je sama Budhova nauka. V tom je rozdílnost mysli u lidí všude. Buddha po svém "probuzení" předával nauky (ne své ostatky) těm, kdo prostě měli zájem jít cestou k vysvobození ze světa plného utrpení. Nejde tedy o žádné "vnější náboženství",  a pokud byly v nižších stupních Théravády uznávány později sochy Buddhy, tak ne k jejich uctívání, ale podobně jako v křesťanství jako symbol "duchovního stavu", v tomto případě stavu, který překračuje smrtelnost světa. Ohledně stravy se ví, že Buddha sám se vzdal při své duchovní cestě askeze a pochopil že střední, vyvážená cesta vede k cíli, nikoli umrtvování těla. Jinak je v textu cítit spíš samolibost a poklonkování autora textu, viz.Poníženě jsem si myslel, že Vaše nejosvícenější kulturní i bojovné císařské Veličenstvo za poslední tisíce a stovky let nemělo sobě rovného, pokud jde o mohutnost ducha či o vynikající udatnost. Nejdřív, když jste nastoupil na trůn, nepovoloval jste, aby se lidé dávali na dráhu buddhistických či taoistických mnichů a rovněž jste nedovoloval výstavbu nových klášterů. Stále jsem si myslel, že Kao-cuovy záměry budou bezpochyby dovedeny do konce Vašima rukama. Ale i kdyby nebyly, cožpak je možno naopak dovolit, aby se situace zcela obrátila a ještě přispět k rozkvětu oněch učení?  

Relikvie Buddhových kostí je spojena hlavně s náhledem již zmíněné Théravády, že i v tom, co zůstane po "osvíceném", který uskutečnil poznání prázdnoty jsou "stopy a aspekt moudrosti" v tom, co ještě zůstalo na úrovni těla. V Buddhově nauce, ani v podějších navazujících textech nic o klanění se tělu a jeho ostatkům není, ve všem (tedy i v tělesném projevu), je viděna úroveň moudrosti "toho, co překračuje veškeré pomyšlení", stavu "za", čehož esencí je plodivá prázdnota, matka všech věcí. Mezi ní a absolutnem Jedinosti není rozdílu. Je tudíž naprostá hloupost si myslet, že by se v "buddhismu" uctívalo samo tělo či "samy ostatky", ať kohokoliv. Jsou to jen projevy, stopy, stejně jako myšlenky. Důležité je pouze to, co člověka sám na cestě k poznání realizuje. Nač by to také bylo, když základním náhledem je "neexistence stálé tělesné či psychické neměnné podstaty" ve smyslu stálé věci a to, že matkou zrodu bytostí je shluk jejich karmických příčin z lůna prázdnoty. U autora článku je až komické, jak haní učení buddhismu ve prospěch nezřetelné a neurčité "přízně osudu", a velmi určité a jasné přízně svého Nebeského panovníka a vládce. Jistě, že buddhismus byl nebezpečím, protože rozhodně takovéto světské vnější uctívání moci nepodporoval.

Ohledně lámání kostí a řezání si masa z těla  - hmm, to bych rád viděl, kde se takhle pomýleně v rámci buddhistické sanghy chovali. Pokud tomu někde přece v dávné minulosti bylo, je to naprosté nepochopení Buddhova učení. Rozhodně to patří k minoritním excesům a nemá to žádnou oporu v Buddhově nauce. Nejlepší je, jak byl Buddha barbarského původu - v tom je zas vidět ta panovačnost tehdejších Číňanů. Kdepak nějaká Indie. Všichni za jejich hranicí byli v podstatě barbary, pokud jim ve válce neukázali, že jsou schopni se s nimi měřit.  Inu Podnebesí.

Nejlepčí je náhodou celozrnný croissant s ghí a švestkovými povidly (teda pro mě).

Moc fajn text, s průhledy.