Otevřu branku,
pozdravím
a vždycky dostanu
něco na zub.
Honíme se po dvoře,
nebo jen tak
ležíme, koukáme do sluníčka,
já a jeho chlupaté veličenstvo...
Ještě vždy zamávám do oken,
odjíždím za tmy.
Zazvoním u vchodu
a čekám, až na zem spadnou klíče,
pomalu stoupám po starých schodech,
tiše vklouznu do předsíně,
krteček se právě prokopal do zoo,
s malou vílou dokoukáme pohádku,
potom vykoupat, pyžamko a...
mami, ještě máme hlad!
večeře, krteček a spát.
A už zase sbíhám schody,
venku se mezitím setmělo.
Procházím poledním městem,
hlavně zazvonit až po obědě,
z garáže vyndám sekačku,
nastartuji a dám se do práce,
ve vzduchu je cítit déšť,
dokončuji s poslední kapkou,
v kuchyni pod křížem na mne čeká
talíř polévky s krajícem chleba.
Na kole v dešti
projíždím večerním městem...
|
