Byla sobota, po dlouhé době sobota volná, bez práce, bez služby a bez povinnosti něco dělat. Byl jsem doma sám a tak jsem vypnul mobil a rozhodl jsem se, že si udělám snovou sobotu. Nejsou to sny typu, kdybych měl peníze tak bych.., nebo kdybych byl mladší .., nebo kdybych si tenkrát ….. Snová sobota je o snech v jiném světě. Natáhnu se na pohovku a nestačím ani zavřít oči a již běží „film“, který mne po chvilce vtáhne do děje. Není to sen v pravém smyslu slova, protože nespím, ale jsem v cizím prostředí, potkávám cizí lidi a vidím neznámá místa. Pravda je, že občas opravdu usnu, ale to není tak úplně ono, co dnes chci. Když totiž usnete, tak nemůžete ovládat ten sen. Ale když bdíte, tak ovládáte celý děj. Když jsem naposledy měl snový den, tak jsem potkal nádhernou ženu a dnes se s ní chci znovu sejít. Láká mne to tak, že nemohu myslet na nic jiného. Stála na břehu velkého jezera. Byla bosa a její dlouhé bílé šaty sahaly až ke kotníkům.  Dlouhé vlnité a zrzavé vlasy jí vlály ve větru a sledovala slunce sklánějící se nad obzorem. Když jsem přišel blíž, jen malinko pootočila hlavu a usmála se. „Ahoj,“ řekla potichu a dál sledovala druhý břeh jezera. „Doprovodíš mne,?“ zeptala se pojednou a vykročila směrem k silnici. Byli jsme spolu neuvěřitelně dlouho, povídali jsme si a já cítil, jak z ní vyzařuje energie, která mne naplňovala klidem a pohodou.  

     Dnes ji chci znovu potkat. Ulehl jsem na pohovku a nechal volně protékat myšlenky hlavou.  „V koupelně kape kohoutek, copak ty to neslyšíš.“ Sotva jsem tuto myšlenku zapudil, ozval se hluk příklepové vrtačky. „ Také bys mohl přivrtat tu poličku v koupelně.“ Znovu se ozval nepříjemný hlas. Venku začala vřískat skupinka dětí a tak jsem vstal a zavřel okno. Bylo ticho, které rušilo jen tikání hodin v kuchyni. Znovu jsem ulehl a zavřel oči. Během chvilky jsem byl u jezera a rozhlížel jsem se po mé krásce s rudými vlasy. „Crr, Crr,“ vyrušil mne domovní zvonek. Jen nerad jsem vstal a pomalu jsem se šoural k domovním dveřím. „ Dobrý den pane, odečet plynu,“ řekla menší tmavovláska, aniž přestala žvýkat. Opsala si stav plynoměru, poděkovala a odešla zvonit k sousedům. Znovu jsem ulehl a již jsem byl docela napnutý, jestli tu krásnou vílu ještě uvidím.  Konečně ji vidím, přichází ke mně a usmívá se. „ Kam dnes půjdeme,“ zeptá se. „ A co kdybychom šli na kávu do cukrárny, já totiž ráda sladké,“ odpoví za mne a já souhlasím. Procházíme širokou ulicí a v dálce již cukrárnu vidím. Držím ji za ruku a je mi nádherně. Je opravdu krásná, šaty na ní vlají a při každém kroku, se jí zavlní dlouhé vlasy. „Crrr, Crr,“ znovu mne vyruší zvonek. „ Jé, pane Bárta, vy jste se mi nepodepsal,“ ozve se opět žvýkající černovláska. Podepíši protokol o odečtu plynu a zavřu dveře.  Znovu si lehám, ale sen nepřichází.  Je skoro poledne a vím, že ze snu dnes již nic nebude. Sedím mrzutý a skleslý na pohovce a pustím si televizi. „Ivetu Bartošovou unesli do Itálie a chtěli jí prodat na orgány,“ ozvalo se z televize a tak jsem ji pro jistotu vypnul. „Půjdu raději do hospody?“ řekl jsem sám pro sebe. A tak hezky ten den začínal.