|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Procitl jsem. Na těle a na duši hladily účinky jejího pohledu a také limonády. Stařečci z nás pomalu odplouvali, zbyli školáci, kteří mají v této vesnici a okolním světě své Touhy, Přání, Tajemství. Nejvíce z těchto tří krás jsem miloval Touhu, ona se zvětšovala k nepříčetnosti, každou chvíli mě dovedla rozhodit k bláznivým stavům. Pomáhaly jí zbylé dvě. Přání jsem považoval za hnací sílu, Tajemství za neznámého spojence, který mně odhalí krásu Touhy ve chvíli, kdy ji nejméně očekávám.
To mi nestačilo. Začal jsem pro sebe vytvářet další skupinu – skupinu tří bodů. Vedle zmiňovaných tří krás se další trojicí stala Silnice, Vesnice a Okolní svět. První se stala pravítkem, na němž se vytvářejí osudy, druhá bublinkou s kvasícími osudy a poslední s vykvašeným, do všech stran vybuchujícím životem. Ale zpátky ke krásám.
Touhu jsem v sobě pěstoval ve vlnách. Nechával ji připlouvat, odplouvat různou intenzitou, byl jednou majitelem tisíců krásných žen, jindy trosečníkem na pustém ostrově, stopařem na dálnici bez aut. Toužil jsem po dívce tady a hned, dobýt vše a nic, získat nejlepší a nejhorší známky zároveň a dobýt první místo v okresní olympiádě v galantním chování. Touhy se střídaly několikrát za den, já odpověděl zamáváním, pozdravem, zahleděl se za nimi a věděl, že mě nezradí. Měl jsem pravdu a ta se později ukázala jako neochvějná. Člověk může ztratit vše, ale tyto víly stojí u něho a pomáhají mu nikoli ze všech sil, ale mlčenlivou osamocenou krásou k dalšímu bodu.
Přestala mě zajímat škola a povinnosti s ní spojené. Částečně proto, že jsem četl vše možné, od novin, časopisů, přes oblíbené autory, ale i autory, které jsem zkoušel číst. U novin jsem se stal pravidelným čtenářem Rudého práva vždy čtoucího od poslední strany, z časopisů vítězil Československý voják s kriminálními příběhy, z autorů, postav a míst jsem namíchal amalgám z Rychlých šípů, Stínadel, ježka v kleci, Vontů, kreslených seriálů, Foglara namíchal s Tarzanem a Třemi mušketýry, Robinsona s Pátkem, Jiráskem a husity. Stále do mě proudily ušlechtilost, krása, snažil jsem se podle nich chovat, ale vše se jevilo těžké, nedostupné.
Ve škole jsem požádal paní učitelku, jestli bych se mohl podílet na tvorbě nástěnky. Souhlasila a já začal s úpravou a zdobením. Chápal jsem ji jako tvůrčí výzvu, snažil se o barevné řešení, párkrát neuspěl,…, nakonec však zprávy, oznámení, výzvy byly připíchnuté na správných barevných podkladech, protože nikdo nic nenamítal. Svoji pýchu jsem obměňoval jedenkrát za týden, docela mě to chytlo, vedle svátků a narozenin spolužaček a spolužáků jsem velmi rád přidal informace o soutěžích ve sběru surovin, léčivých bylin, sportovních kláních, recitačních soutěžích, olympiádách z různých předmětů. Vedle oficiálních byla zavedena rubrika Žhavé novinky, například kdo, kde, kdy, jak, proč…si zlomil nohu, byl viděn s dívkou. Tyto zprávy se staly hlavním tahákem a já hlavním nástěnkářem, redaktorem, jak jsem sebe ve funkci sám pojmenoval, důležitou osobou a drbnou. Nejenom se zjevoval svět žáků, ale lákaly také info o dospělých.
|
|
|
