|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 51
"Jak máme rozuměti slovu: duše v trestu?
„To je duše putující, a trpící nejistotou své budoucnosti, které můžete způsobiti ulehčení, což často žádá, když přichází se vám sděliti."
V jakém smyslu máme bráti nebe?
„Myslíte, že je to nějaké místo, jako Elysejské pole u starých, kde jsou všichni dobří duchové sem tam umístěni bez jiné starosti, než aby užívali věčně nějaké trapné blaženosti? Nikoliv, to je všeobecný prostor, jsou to oběžnice, hvězdy a všechny vyšší světy, kde duchové užívají veškerých svých schopností, aniž by pocítili strastí života hmotného a úzkosti lpící na nízkosti."
Duchové pravili, že obývají 4té a 5té nebe atd.; jak tomu rozuměti?
„Vy se jich tážete ve kterém nebi bydlí, poněvadž máte pojem o více nebích, tak umístěných, jako poschodí jakéhosi domu; proto vám odpovídají dle vaší řeči, ale tím naznačují 4tý a 5tý stupeň očištění a následkem toho i blaženosti. Je to zrovna tak, jako když se tážete nějakého ducha, zda-li jest v pekle. Když jest nešťastný, řekne, že ano, poněvadž jest mu peklo tolik, co trápení, ale on ví, že to není ohnivá pec. Pohan by řekl, že je v Tartaru.
Dříve lidé měli velmi omezené mínění o místě trestů a o místě odměn, domnívali se, že země jest středem všehomíra, nebe klenutím a že tam jest krajina pro hvězdy; nebe umístili nahoru a peklo dolů.
Odtud pocházejí výrazy vstoupiti do nebe, býti v nejvyšším nebi, shozen býti do pekel atd. Dnešního dne, kdy věda dokázala, že země jest jedním z nejmenších světů mezi miliony jiných, bez zvláštní důležitosti, když vyzkoumala dějepis jejího utvoření, a popsala její sestavení, když se dokázalo, že prostor jest nekonečný, a že ve vesmíru není ani výšky ani hloubky, muselo se arci upustiti od toho, umístiti nebe nad mračny a peklo do hlubin.
- Co se týče očistce, tomu nebylo připisováno žádného místa.
– Spiritismu bylo zůstaveno dáti všemu tomu nejrozumnější, nejvznešenější a současně ten nejutěšenější výklad pro člověčenstvo. Může se tedy říci, že nosíte v sobě samých své peklo i svůj ráj, že nalézáte svůj očistec ve svém vtělení a ve svých tělesných neboli fysických životech."
V jakém smyslu máme rozuměti těmto slovům Kristovým: „Moje království není z tohoto světa"?
„Když Kristus takto odpovídal, mluvil v obrazném smyslu. Chtěl říci, že řídí jen čistá a nezištná srdce. On jest všude, kde dlí láska k dobru, ale lidé žádostiví světských věcí a kteří se vážou na pozemské statky, ti nejsou s ním."
Může někdy býti blaho na zemi?
„Blaho bude na zemi tehdy, až mezi duchy, kteří přicházejí, aby ji obydlili, budou míti převahu dobří duchové. Ti pak tam zavedou vládu lásky a spravedlnosti, která jest pramenem blaha a štěstí. Mravním pokrokem a vykonáváním zákonů Božích přivábí člověk dobré duchy na zemi a odstraní zlo; ale zlí duchové jí neopustí dříve, dokud nezapudí pýchy a sobectví.
Proměna pokolení lidského byla předpověděna a vy se dotýkáte této doby, kterou urychlují všichni lidé pomáhající k pokroku. Vyplní se vtělením lepších duchů, kteří utvoří na zemi nové pokolení. Pak budou duchové zlých lidí, jež smrt každodenně kosí a všichni ti, kteří hledí zdržovati běh věcí, z ní vypuzeni, neboť nebyli by na svém místě mezi dobrými lidmi, jichž blaženost by rušili. Půjdou do nových méně pokročilých světů vykonati obtížné seslání, kde budou moci pracovati na vzdělání svých bratří, ještě více zpozdilých. Nevidíte v tom vyloučení z přeměněné země vznešený obraz ztraceného ráje a v člověku, který přišel na zem v podobných okolnostech, maje v sobě zárodek svých vášní a odznaky své prvotní nízkosti, neméně vznešené podobenství prvního hříchu? První hřích takto pojatý jest v povaze ještě nedokonalého člověka, který jest zodpověden jen sám za sebe a své vlastní hříchy a nikoliv za hříchy svých rodičů.
Pracujte tedy všichni, lidé věřící a dobré vůle, pilně a zmužile na velkém díle znovuzrození, neboť budete stonásobně sklízeti semeno, jež jste byli zaseli. Běda těm, kteří zavrou oči světlu, neboť si připraví dlouhá staletí tmy i klamu, běda těm, kteří vyhledávají všecky své radosti v statcích tohoto světa, neboť budou trpěti více nouze, než mívali radostí, běda zvláště sobcům, neboť nenajdou nikoho, kdo by jim pomáhal snášeti jejich bídu."
Ludvík, zv. Svatý.
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 52."
."
|
|
|
