|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
| <předchozí |
... hledí na věci s takové výše, že vezdejší život ztrácí tři čtvrtiny na své vážnosti, a že nás neobtěžují tak přílišně strasti, které jej provázejí. - Z toho pochází více zmužilosti při soužení, více zdrženlivosti při žádostech a odstranění úmyslu, zkrá z kolekce A. Kardec, The Spirit\\\\\\\'s book
Autor: dr. Wojtek (Občasný) - publikováno 6.3.2009 (00:54:50)
| další> |
|  |
" "Závěrek části 1/VII.
"... jest to zcela nový pořádek ideí, který nastává, a že jejich následek nemůže býti než hlubokou změnou ve stavu člověčenstva, a každý pochopí, že tato změna nemůže se jinak státi, než v dobrém smyslu . ..."
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 58
....................................
VII.
"Spiritismus se presentuje jako manifestace, jako filosofie a morálka z něho pocházející a jako výkon těchto zásad. Z toho vyplynou tři třídy nebo lépe tři stupně přívrženců: předně ti, kteří věří na manifestace a kteří se omezují na jejich zkoumání, za druhé ti, kteří pochopují jejich mravní následky a konečně ti, kteří vykonávají, nebo přičiňují se vykonávati tuto mravouku. Budiž vědecký nebo mravní ohled, z kterého se pozorují tyto jevy, jakýkoliv, přece každý pochopí, že jest to zcela nový pořádek ideí, který nastává, a že jejich následek nemůže býti než hlubokou změnou ve stavu člověčenstva, a každý pochopí, že tato změna nemůže se jinak státi, než v dobrém smyslu.
Co se týče odpůrců, ty můžeme také děliti na tři třídy a sice: na ty, kteří popírají ze zásady vše, co jest nového nebo co nepochází od nich a kteří o tom rozmlouvají bez znalosti věci. K této třídě patří všichni, kteří nepřipouštějí ničeho mimo svědectví smyslů, ničeho neviděli, nechtějí ničeho viděti a tím méně zpytovati, horčili by se i nad tím, kdyby příliš jasně viděli, ze strachu, že by byli přinuceni přiznati se, že nemají pravdy; pro ně jest spiritismus přeludem, šílenstvím, utopií, nebo něčím, co neexistuje. To jsou nevěřící ze zásady. Jim po bok můžeme postaviti ty, kteří ráčili vrhnouti naň k uspokojení svého svědomí okamžitý pohled, aby mohli říci: „Já jsem chtěl viděti, ale nic jsem neviděl." Ti nepochopují, že jest potřeba více než půl hodiny, abychom si mohli účty klásti z celé vědy.
– Za druhé, ti, kteří velmi dobře vědí, že jsou spiritické jevy fakta, ale nicméně přece proti ním bojují z důvodů osobního prospěchu. Pro ně jest spiritismus, ale oni se obávají jeho následků a napadají jej jako nepřítele svého. –
Za třetí konečně ti, kteří vidí ve spiritické mravouce velice přísného posuzovatele svých činů a náklonností. Spiritismus přísně pojat, znepokojoval by je. Oni ho ani nezavrhují, prostě zavírají oči. První jsou opanováni pýchou a předpojatostí, druzí ctižádostí a třetí sobectvím. Pochopíte, že příčiny odporu, nemají nic stálého, musí se svým časem ztratiti, neboť jsme hledali nadarmo čtvrtou třídu protivníků, která by spoléhala na patrné protivné důkazy, dokazujíc tím svědomité a obtížné zpytování této otázky. Všechny třídy se protiví jen popíráním – žádná nepřináší vážných, nepopíratelných důvodů proti.
Bylo by nadsazováním, kdyby se očekávalo, že se může přirozenost lidská náhledy spiritickými rázem změniti. Účinek není u všech, kteří se k nim přiznávají, ani týž, ani v témž stupni a kdyby byl výsledkem jen důkaz posmrtného, individuelního života člověka a důkaz jsoucnosti beztělesného světa, bylo by toto vyvrácení hnusného materialismu více než dosti. Takový jest následek pozorování událostí samých. Ale ti, kteří chápou filosofický spiritism a kteří v něm vidí něco jiného, než pouhé jevy více méně zábavné, těm přináší jiné skutky. První a nejobyčejnější jest, že se rozvine náboženský cit i u toho, který, aniž by byl materialistou, nemá než lhostejnost k spirituelním věcem. Z toho mu přichází pohrdání smrtí, nepravím žádost smrti, neboť spiritista bude brániti svůj život jako jiný, ale lhostejnost, která způsobí, že se nevyhnutelná smrt přijímá bez reptání a bez lítosti, spíše jako věc šťastná, než hrozná, pro jistotu následujícího postavení. Druhý skutek, který jest skoro tak všeobecný jako první, jest oddanost při nesnázích života. Spiritsm hledí na věci s takové výše, že vezdejší život ztrácí tři čtvrtiny na své vážnosti, a že nás neobtěžují tak přílišně strasti, které jej provázejí. Z toho pochází více zmužilosti při soužení, více zdrženlivosti při žádostech a odstranění úmyslu, zkrátiti si život, neboť spiritická nauka učí, že sebevraždou ztrácíme vždy to, čeho jsme chtěli dosáhnouti.
Jistota budoucnosti, kterou můžeme si blaženou udělati, a možnost vstoupiti v obcování s bytostmi, jež nám jsou drahé, působí spiritovi největší útěchu.
Jeho obzor se rozšíří "do nekonečna" neustálým pohledem na život záhrobní, jehož tajemné hloubky může zpytovati. Třetí skutek jest vzbuzení shovívavosti k cizím chybám. Musí se však říci, že zásady sobectví a vše, co se z nich vyvozuje, jsou nejtvrdošíjnější a proto nejobtížnější k vykořenění.
Člověk přináší rád oběti, když ho nic nestojí a zvláště, když ho o nic neolupují.
Peníze mají ještě u většího počtu lidí neodolatelný půvab a málo kdo pochopuje slovo nadbytek, když se jedná o jeho osobu, proto jest též zapření své osobnosti znamením nejznačnějšího pokroku.
VIII. ...
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 59."
."
|
|
|
