Milý 7 + 8, prvotina musí zazvonit. Ta musí bejt.

Nó, nemusí vlastně, ale je dobrý, když je. Vem si ty naše dobrý básníky minulosti. Nevím, jak to je statisticky, ale opravdu u velkého množství z nich je prvotina významná.

A mimochodem: Jak to máš s tarotem?

Podle toho, co je napsaný červeně, mám podezření, že především Kul je mírně paranoidní.

Proč je v literatuře důležitý, že nad někým sklapla past? Proč v literatuře chce někdo někoho lovit?

Proč si tady nemůžeme vykládat o tom, co kdo napíše? Vykládáme pitomosti, vykládáme chytrosti, mejlíme se, nemejlíme se a nevíme o tom, že se nemejlíme, atd. atd. - prostě  jak už to tak v životě chodí.

Proboha, copak nemůžeme literaturu (ať už se nám ji daří psát, či nikoliv) chápat jako něco zasádního, jako něco, co nelze spláchnout běžnými egostrukturami???

Jo, já literaturu beru setsakramentsky vážně (a teď to nemyslím tak jako z legrace). Já si totiž myslím, že literatura patří k těm několika málo věcem na světě, které mají opravdu smysl, kvůli nimž stojí za to si lámat hlavu, kterejm stojí za to různě sloužit a podstupovat podobný nepříjemnosti.

No, to jsem ňákej patetickej. Tak rychle něco musím udělat, aby si ten patos tak nelesk. Třeba: brekeke a huhly huhly.

Aha. No jo, mám dlouhý vedení (můžu ti 10 km dát, a eště mi zbude třikrát kolem zeměkoule).

Když vona většina básniček tady na Totemu, to je takový povídání, jak se lyrickýmu subjektovi vyrazil na pupíku pupínek, tak holt jsem ztratil bdělost a ostražitost, byv zcela nepřipraven, že tady taky někdo může psát o majiteli nože.

Já vím. To byla hyperbola.

Ale to víš, že může. To já jen tak plácal, aby řeč nestála.

Když ženská píše báseň s mužským lyrickym subjektem, tak jde spíš o problém psychologický, nikoliv literární.

No, nemám.

Ale tohle je taky zajímavej problém - jak se to má se vkusem v literatuře. A co to vůbec je? Do jaké míry nás nějaký všeobecný vkus ovlivňuje, byť třeba jen tím, že ho odmítáme (i to je přece ovlivňování).

Vkus v literatuře asi není adekvátní např. vkusu v oblékání. Ale pokud není, má pak vůbec smysl o něm uvažovat?

Mně spíš do literatury pasuje ne vkus, ale proporce. Proporce mezi jednotlivostmi, které dohromady dělají báseň.

Myslel jsem to vobecně, skrze ty básničky, co jsem od tebe četl, ne skrze zrovna tuhletu.

Zbásňování nějakých konkrétních vjemů Nebo tak něco.

Jo.

Moje řeč jest: ano, ano / ne, ne, nahoře, nahoře /dole, dole, nádech, nádech / výdech, výdech, žena, žena / muž, muž...

jak už to ani v poézii nemůže být jinak.

Ale tobě to přece nemusím vykládat, milé malé velké dvojkubí, středního rodu.

Souhlasím a nesouhlasím zároveň.

Hranice jsou vždycky rozmlžené, ale od určitého místa už je jasné, o co jde. Hezky to ilustruje příklad s věkem. Do kolika let je člověk mladý a od kolika je už starý? (Míním věk fyzický, nikoliv mentální.) 70, 65 - starý, 20, 25 mladý. A co 50? Starý?  Nebo 36 ještě mladý?

Milá Zuzko, tak jsem to projel všecko. Jsi šikovná, pilná, snažící se neopakovat. Někdy trochu triviálnější, ale někdy fakt dobrá.

C. G. J.:

"Wirklich ist, was wirkt."

Ale fakt. To není vůbec špatná poznámka.

Být okouzlen uměleckým dílem - to je, oč běží.

Kalaisko drahá, ty nejsi blbá, ty si chytrá.

Touhle odpovědí jsi mě potěšila. No vidíš, že se k lecčemus dá v té literatůře (kousek po kousku) doplazit.

Mám tě za to rád.

Takže rozvedu myšlenku, na přání té paní nebo slečny nebo inženýrky nebo koho, prostě toho autora:

Tam nahoře je básnička, v níž se zcela nepokrytě zveřejňuje, že lyrický subjekt ví, co Bůh zavrhuje a co nezavrhuje. Ať jde s tímhle lyrický subjekt ke všem čertům. Má snad lyrický subjekt telefonní číslo do nebe? Pokud ano, mohl by nám ho sem napsat, my bychom tam zavolali, a už bychom žádný básničky nepotřebovali psát.

Nechtěl jsem, milá Barčo, říct, že to je patetický. Patos do poezie patří. Ne snad do každý poezie, ale patos není ani špatně, ani dobře. Jakmile však v básničce trčej takový ty velký slova jako "osud", "človek" atd. a nejsou ukotvený něčím konkrétním, pak většinou nefungujou.

Jinak tě moc zdravím a držím ti palce.

Milá Barčo, na takový ty velký obecný slova (Tak samotný osud bloudí / a člověku nedává klid ) by sis měla dávat pozor.