Teta zašeptala: půjdu s tebou na všechny okraje světa i dál, chci s tebou vlézt do prasečího chlívku, ale bojím se, že probudíme všechna prasata z hlubokého spánku, ona se leknou a prozradí nás. Tak půjdeme do výšin, navrhl on, chytil tetu za ruku a tmou ji vedl k žebříku. Jarda lezl první a najednou jsem viděl tetu, jak za ním mizí v otvoru. Zevnitř se ozývaly vzdechy a výkřiky, vyprávěl dále Jan, já nelenil a odnesl žebřík pryč. Vzápětí nastala po nich sháňka. Vrátil jsem se k otvoru ve chvíli, kdy Jarda zakřičel: ty mi dáš Perlu a já ti oplatím Démantem. Teta místo odpovědi zasténala a já odteď vím, že je drží Kouzlo. On překvapil. Seskočil dolů tiše jako kočka a přistavil žebřík. Teta po něm rychle sklouzla a oba se zbytky Démantů a Perel vskočili do oslavy. Matka luskla prsty, pískla a náhle se zjevila sestřenice Jaruna. Matka pokývla a Jaruna sundala oběma záhadnými pohyby cennosti z vlasů, očí, šatů, těl, vkládala do připraveného košíčku a poté poklad někam odnesla. Asi existuje, říkal jsem si v duchu, komůrka, o které jsem nevěděl, tajná místnost pokladů celého rodu, sklep, ve kterém leží po boku harampádí, lahví, vajíček, dále podkroví – strážný s pohledem upřeným k nebi, v něm seník se spleteným osudem sena, pokladu a lidí dohromady nebo prasečí chlívek, kde ho najdou pod odpočívajícími těly...? Matka zopakovala rituál a Jaruna se objevila s talířkem. Na něm zářily dva prsteny, které se samy navlékly. Po polibku pronesla: jste zasnoubeni. Jste zasnoubeni, znělo kostelem zjeveným v místnosti, pronášeli je všichni, včetně zdí, nábytku, nádobí, znělo v potlesku, jásání, provolávání slávy…Mně však cosi vrtalo hlavou, přecházel jsem sem tam, marně vzpomínal na jednotlivé části obřadu, znovu přehrával detaily jako u dobrodružného nebo historického filmu. Náhle jsem se ťukl do čela, málem vykřikl vím!, vím!, vím!, prsteny jsem poprvé spatřil na pouti, podruhé jich deset takových vystřelil kamarádkám, jeden z nich měl navlas stejný kamínek jako u tety, akorát jsem litoval, že u jedné z nich chybí polibek, byl bych možná tenkrát více bohatý.
Jarda náhle vykřikl: noste zásnubní jídlo! A již se vytahovaly věnce kouřících buřtů, z pánviček zahráli jejich sourozenci prskající píseň, na stole ležely bezmocně lžíce, příbory, nikdo jich nevyužíval, všichni trhali na cucky světáckým atavismem chladnoucí krásu, aby ji zhltli jak divá zvěř, uprostřed stolu stál kyblík pramenité vody hořčice s naběračkou, v hlubokých talířích jemný a ostrý kečup, vedle čekal klidně na příležitost ocet a dočkal se.
Náhle se kopnutím otevřely dveře a v nich sestřenice Alena, ta, která nás málokdy navštívila, ovšem dnes se z ní stala jedna z nejsnaživějších, nesla na valu dvě šišky tlačenky, světlou a tmavou, s již nakrájenými třískla do ráje buřtů, rychle brala z vysoké hromady talíře, strategicky rozmisťovala stojícím – sedícím, ještě větší rychlostí na ně házela plátky, najednou se filmový pás zasekl, opět se rozbíhá, v dalším dílu ochutnávají všichni nový chod, ale já mám prázdný talíř,…, Alena ke mně přistoupila a dala silný plátek tmavé, protože z jednoho rozhovoru ode mě zaslechla…Jedl jsem pomalu, vychutnávaje každé sousto, k některým přikusoval chléb, další rozmělňoval jen tak, podíval se na zamilované, krmili sebe navzájem, Jarda tetě podával rukou světlou tlačenku, odmítla vidličku na důkaz lásky a věrnosti. Najednou vykřikla, že její láska je obrovská, syrová, rozkládá se přes všechny kontinenty, že syrově bude jíst ona a celé její tělo. Na důkaz chytla prudce Jardu, roztáhla ústa do vyvrácení pantů, udělala z Jardy obrovské sousto, on někam pomalu mizel, až se ztratil úplně, zůstal někde pod ubrusem, teta strnulá zírala s otevřenými ústy, my slyšeli, jak šeptá „ ještě, ještě“ , tak to trvalo věky, vtom vylezl Jarda, oba se vzali za ruce a někam odcházeli. Díval jsem se po ženách a žongloval s jejich závistí, pohled na muže přinesl spoustu popsaných i nepopsaných stránek, najednou někdo pronesl, že se vrátí z cesty okolo světa za pět minut, někdo pronesl, že je hezky přivítáme, a ten někdo jsem byl JÁ.
|
