Narodil jsem se ještě před tím, než Gagarin poprvé obletěl naši zemi a tudíž byla moje výchova poznamenána obdobím budování socialismu. Otec i matka byli nevěřící materialisté a i škola mi vnucovala přesvědčení, že vše co nejde vysvětlit, prostě není možné. Jenže během let jsem poznal, že to není až taková pravda. Stále jsou totiž věci, o kterých se nemluví, protože nejdou jednoduše vysvětlit, což ale neznamená, že neexistují.

První setkání.

Bylo mi sedmnáct a byl jsem za bratrancem Václavem, který byl zrovna na vojně v Žatci. Procházeli jsme po náměstí a šli jsme kolem kostela k zadní bráně.  Tam nás oslovila cikánka, že nám bude číst budoucnost z ruky. Já jsem sice nechtěl, ale bratranec souhlasil. Protože vojáci nikdy neměli moc peněz, řekla si tenkrát o deset korun. Poděkovala, podívala se do dlaně a lehce jí přejela dvěma prsty. „Brzo Žatec opustíš,“ řekla soustředěně, „myslím, že to bude Praha, tam potkáš opravdovou lásku, ale vychováš nevlastní dítě.“ Ještě chvilku se dívala do dlaně a dodala, že má dávat pozor na olovo.

V podstatě bych na celou záležitost zapomněl, ale za měsíc převeleli Václava opravdu do Prahy na letiště Kbely, a do roka přišel s pozváním na svatbu. Potkal milou štíhlou blondýnku se jménem Eva a chtěli se brát. Problém byl v tom, že měla tříletou holčičku. Ihned jsem se vzpomněl na proroctví ze Žatce. Nakonec vše dobře dopadlo a ještě do konce roku se vzali. Asi po třech letech Václav v garáži odléval olověná krmítka pro rybáře. Do jedné z forem se nějakým způsobem dostala voda. Při nalití olova, vzniklá pára vytlačila tekuté olovo ven. Václav si stačil rukou zakrýt obličej, ale ruku a hrudník mi to popálilo tak, že byl tři měsíce v nemocnici. Bylo mi jasné, že i toto cikánka věděla.

Setkání druhé.

Tentokrát jsem byl na vojně já a to v Havlíčkově Brodě. Na sídlišti kde byla restaurace „Rozkvět“ jsme potkali starší prošedivělou paní, která se nás zeptala, jestli chceme vědět, co nás čeká. Za pivo a rum, se mi podívala do dlaně a soustředěně do očí. „Budeš mít dítě, ale brzo se rozvedeš. Tu pravou potkáš, až tě pokousá pes. Budeš vážně nemocný, ale dostaneš se z toho.“ Opravdu jsem se rozvedl, když jsem přišel z vojny. Platil jsem alimenty a tak jsem si chodil přivydělávat úklidem večer do kanceláří v místní továrně. Jednou večer si vrátný myslel, že jsem již odešel a pustil psa. V nemocnici mne pan doktor udělal několik stehů a zavolal sestru, aby mi to ovázala. Byla to příjemná tmavovláska a docela se mi líbila. Chvilku jsme si povídali, ale než jsem se odhodlal pozvat jí na kafe, přivezli nějaký úraz a já musel domů. Asi půl roku na to, jsem přechodil zápal plic. Udělala se mi díra na plicích a měl jsem docela nahnáno. Odvezli mne na plicní a asi za týden se objevila sestra z pohotovosti. Ležel jsem tam od května do srpna a tak jsme se docela sblížili. Máme spolu dvě dcery a myslím, že to byla opravdu ta pravá láska.

Setkání třetí.

V roce 1975 jsem sestavoval přístroj pro léčení světelnými impulzy pro léčitele indického původu, žijícího v Praze. V prosinci jsem mu osobně nesl přístroj na vyzkoušení. Předvedl jsem mu přístroj a hned si jej na sobě vyzkoušel. Pokýval hlavou a řekl, že je to velmi dobré. Pak se podíval na mne. „A co vaše alergie a astma? Neuděláme s tím něco?“ Byla zima, tak že žádné příznaky alergie nebo astmatu nemohl vidět. Byl jsem dost překvapený, jak to může vědět. A tak jsem nějaký čas, k němu chodil. Krom akupresury a akupunktury mi i změnil jídelníček. Pravda je, že jsem se alergie a astmatu úplně nezbavil, ale situace se tak zlepšila, že mne to nyní téměř neomezuje.

Setkání čtvrté.

Sedmého srpna to bude dvacet dva let, co zemřel páter František Ferda. A tak jako vzpomínku na jeho mimořádné schopnosti píši těchto pár řádek. Setkal jsem se s ním celkem dvakrát. Poprvé v nemocnici v Motole kde s PhDr. Zdeňkem Rejdákem prováděl diagnózy vybraných pacientů.  Byli spolu na kongresu v Moskvě, kde i sovětští badatelé museli uznat, že jeho diagnózy jsou mimořádně přesné. Dalšího uznání se mu dostává také od J.G.Pratta, Stanley Krippnera a Toshio Nakaoky. A protože úspěch byl veliký, tak mu pod dohledem PhDr. Rejdáka a Prof. RNDr. PaeDr. Františka Kahudy CSc bylo povoleno provádět tuto činnost i u nás. Prof.František Kahuda, vedl tenkrát po vzoru sovětských vědců, tzv. psychokinetickou laboratoř, kde se zabýval mimořádnými schopnostmi některých lidí. Publicista Jaroslav Hrabě domluvil schůzku s lidmi, jako byl spisovatel Běhounek, Bohumil hrabal a další. Na jedno takové setkání jsem se úplně náhodou dostal. Byl to mimořádný zážitek. Páter Ferda prováděl diagnózu i z přinesených fotografií. V roce tisíc devět set osmdesát, se přestěhoval do Sušice, kde sedmého srpna tisíc devět set devadesát jedna zemřel. Mezi jeho klientelu, patřilo mnoho nejvyšších představitelů tehdejšího režimu. Podle záznamů navštívilo pátera Ferdu na sto tisíc lidí.

     Rejdák Zdeněk nar.7.11.34  č.reg.817286 krycí jméno Homér. V roce 1992 publikoval Zdeněk Rejdák v nakladatelství Koníček knihu "Za zdravím s jasnovidcem páterem Františkem Ferdou" a v nakladatelství Eminent v roce 1994 skoro doslova stejnou pod názvem „Páter František Ferda", tedy o člověku, o němž agent Ráž, nebo agent Homér podával informace na STB.

Po úmrtí profesora Kahudy, byla laboratoř zrušena a všechny dokumenty převzala STB.