Tramvaj právě projela křižovatkou u Strossmayerova náměstí a mohutně se zakymácela, čímž mne probrala do reálného světa. Setřel jsem dlaní zamlžené okno a podíval se ven. Náměstí mi připadalo šedivé a opuštěné. „Prší, je půl páté ráno a to normální lidi ještě spí,“ pomyslel jsem si, rozhlédl jsem se po prázdné tramvaji a opět zavřel oči. V poslední době špatně spím a myšlenky se mi neustále vrací na den, který již na vždy změnil můj život.

       Byl jsem ženatý, měl jsem hezkou a hodnou ženu a tříletou dceru Adélku. Byl jsem šťastný a spokojený, jak jen chlap může být a vůbec by mne nenapadlo, že to tak nemusí zůstat na vždy.

Poprvé jsem zaznamenal, něco zvláštního v sobotu. Dcera si hrála a pojednou z ničeho nic začala usedavě plakat. Žena ji vzala do náruče, ale dcera nepřestala a ukazovala směrem k oknu.  Jana si myslela, že se chce podívat z okna. Udělala jen dva kroky, když Adélka začala ještě víc plakat a k oknu nechtěla jít. Po chvilce se uklidnila a po zbytek víkendu se nic zvláštního nestalo.  V úterý odpoledne chtěla jít žena na nákup a Adélka se jí pověsila na nohu a nechtěla jí pustit. Bylo to zvláštní, protože to nikdy před tím neudělala.

A pak přišel ten den. Byla to středa sedmnáctého února. Odpoledne, když jsem přišel z práce, chtěla jet žena k rodičům. Původně jsme měli jet spolu, ale mně od rána nebylo dobře a Adélka celé odpoledne plakala. „ Asi na vás něco leze,“ řekla Jana a pro jistotu změřila malé teplotu. Dcera byla ale v pořádku a tak se oblékla, že pojede sama. „ Dávej na ni pozor,“ řekla a zamávala Adélce. Ještě jsem slyšel bouchnout dveře v předsíni a to bylo naposledy, co jsem ji viděl. Kolem půl sedmé volali rodiče, že Jana k nim nepřijela. Začal jsem mít strach.  Asi půl hodiny na to přijela veřejná bezpečnost.  Jana zemřela při nehodě tramvaje na Špejchaře. Bylo jí dvacet osm let.

   Tramvaj se znovu zakymácela a tentokrát jsem se probral úplně. Uvědomil jsem si, že budu vystupovat a tak jsem se zvedl a šel ke dveřím.  Přesto, že je to již mnoho let, pokaždé když jedu kolem místa, kde se to stalo, musím na Janu myslet.  Sice jsem se po pěti letech znovu oženil a Marta je opravdu moc hodná ženská, ale na svou velkou lásku nemohu prostě zapomenout.

Zpráva z tisku:  Tramvajová nehoda na Špejchaře ve středu 17. února 1982.

Přeplněná jednovozová tramvaj typu T1 linky 26 s evidenčním číslem 5118 jela po Letenské pláni a po třídě Obránců míru ve směru ke křižovatce Špejchar. V místě odbočky do tramvajové smyčky Špejchar v 16:45 hodin si řidič nevšiml, že výhybka zůstala po předchozí tramvaji přehozená doleva. Tramvaj prudce zabočila ke smyčce, přičemž vykolejila, převrátila se na pravý bok a pokračovala v pohybu až ke sloupu veřejného osvětlení, který střechou porazila, mezitím se střetla s osobním vozem a zničila zábradlí. Následkem nehody zemřelo na místě 6 lidí a sedmý po převozu do nemocnice. Zemřeli převážně ti, kdo odstředivou silou vypadli ze (zadních) dveří a tramvaj se na ně následně převrátila. Oběťmi byli M. F. (34 let), R. J. (19 let), R. J. (38 let), R. K. (6 let), M. M. (51 let), P. J. (28 let) a A. Z. (30 let). 12 dalších osob bylo zraněno těžce a 43 osob včetně řidiče lehce. Hmotná škoda na tramvaji byla 70 tisíc Kčs a na automobilu 15 tisíc Kčs.